Příčiny bezdomovectví se mohou společnost od společnosti v jistých aspektech různit. Dokázal byste čtenářům objasnit, v čem spočívají nejčastější příčiny ztráty domova v ČR?
Mnohokrat se tu pretrasalo tema bezdomovcu, a mnohokrat jsem tu marne vysvetloval, ze na ulici nejsou jen ti, co se jim to tak libi... tak snad uz to mistni hlasni troubove a hlasne trouby chapou:
Nejčastější příčiny ztráty domova jsou známy. Je za tím samozřejmě mnoho individuálních osudů, ale trendy, které k tomu přispívají, jsou známy a jsou čtyři. První z nich spočívá v tzv. dlouhé cestě, kdy se lidé narodí do situace, která je charakteristická podle Bourdieua záporným sociálním, kulturním, ale i ekonomickým kapitálem. Ti lidé, ty děti jsou odmala určeny k sociální exkluzi, k existenci na okraji, až k těm krajním podobám, tedy v životu v dětských domovech nebo různých tzv. „polepšovacích“ zařízeních, někdy až ke zločinnosti v nedospělém věku. Těch je kolem 20 – 25 % z celkového počtu bezdomovců, více ne. Podíl je v podstatě zachováván, ale vzhledem k tomu, že roste počet, roste i jejich počet absolutně. Druhá část jsou lidé
procházející tzv. krátkou cestou, tedy ti, kdo upadnou do bezdomovectví velmi rychle a na základě shluku mnoha okolností, v nichž hraje vliv kombinace několika faktorů, jako třeba ztráta zaměstnání, případně choroba, případně zadluženost, exekuce nebo reakce na to prostřednictvím různých kompenzací, jako je alkoholismus, gamblerství či drobná kriminalita. Propad do bezdomovectví je v takovém případě velmi rychlý. Tento podíl bezdomovců výrazně roste, jedná se o zhruba 60 % lidí bez domova zjevných i skrytých. Třetí skupinou jsou lidé, kteří jsou nemocní, kteří jsou zdravotně handicapovaní, ale jsou handicapovaní i sociálně, a to tím, že nejsou diagnostikovatelní a zároveň nejsou schopni zvládnout sociální požadavky. Čtvrtá cesta je cesta volbou. Ta je
u nás řídká, týká se malé části populace, ale ve světě, v tom vyspělém světě roste. Na druhé straně je to obvykle spojeno s věkem a s tím, že
tato situace je krátkodobá.
Dá se říct, jak velké procento společnosti je ztrátou domova ohroženo? A dá se tato skupina nějako sociodemograficky detailněji popsat?
Víte to, je téma velmi rozsáhlé. Pro zájemce doporučuji knížku Kudy ke dnu, kterou jsme napsali s kolegyní Šmídovou. Obsahuje analýzu 4 620 lidí bez domova, klientů občanského sdružení Naděje a obsahuje také detailní údaje tohoto typu. Její součástí je také přehled nejrozšířenějších mýtů o bezdomovcích. Jedním z nich je
mýtus, že tito lidé nikdy nepracovali. To je úplný nesmysl, týká se to asi jen 4 či 5 % z celkového počtu sledovaných lidí bez domova. Další mýtus je, že nechtějí pracovat teď. To je samozřejmě další nesmysl, týká se to jen těch na špičce ledovce, tedy těch, kteří jsou viditelní a kteří pravděpodobně vzbuzují u běžné populace největší odpor. Jsou to lidé, kteří se proto, aby přežili na ulici, museli přizpůsobit podmínkám, do nichž se zaměstnání vlastně už nevejde. Třetím mýtem je, že se to dá vyřešit. Nedá. Dokud bude existovat ona anomie, dokud bude existovat bezdomoví, bude existovat také bezdomovectví.
- See more at:
http://blisty.cz/art/75621.html#sthash.Qe92TcaH.dpuf