Jak si to pamatuju já, tak se neurofunk začal měnit po příchodu Pendulum (cca 2003-4), Sub Focuse (2005+) a Noisia (cca 2005+) s jejich, v té době, převratným zvukem. Všichni (nejen neurofunk producenti) po nich rychle přesedlali na nový software a techniku (nejsem producent, tak to nedokážu pojmenovat konkrétněji), aby nezůstali pozadu a bylo to. Začal boj o co nejdokonalejší zvuky, vytratila se hudba a zůstalo sterilní nudný neuro bez funku na jedno použití. Hlavně, že to co nejoriginálněji vrže a bouchá a dětem se to líbí. Nevím jestli si někdo ještě vzpomíná, jak Ed Rush tenkrát někde říkal, že se taky učí s novým sw, na který přechází z mašinek, a že to bude nějakou dobu trvat, než od něj uslyšíme nový track. Nevím jak to dopadlo, ale v jeho dalších skladbách už pak byl myslím slyšet nový zvuk, i když tam aspoň ten funk tak nějak zůstal. Jen už toho pak tolik zajímavýho nevydal. Phace a další se zviditelnili až později (2006/7+), Mefjus, Audio a další dokonce 2010+ a až na světlé výjimky pokračovali ve směru co nejdokonalejšího zvuku, za cenu nudné skladby (těžkotonážní nuda, jak tomu říkal X.Morph). To pak dnešní neuro producenti dotahují k dokonalosti tím, že jak už to tak u hudby bývá, obrací dokola co už tu bylo a z prázdna se snaží vytěžit ještě větší prázdno. Někdo možná namítně, že dnešní neuro je nový/jiný styl než neurofunk. OK, jenže ten styl je tak blbej, že pojem "zničit" u něj postrádá smysl. On už zničenej je.