CORNELA: mám osobní zkušenost jako hypnotizovaná. Ale protože jsem se nedostala do hlubší hypnozy, ale můj stav odpovídal hranici mezi lehkou somnolencí až střední hypotaxií (a to kdoví jeslti, doktor k tomu nic neřekl), tak to bylo takové divné. Navíc hypnoza byla skupinová, neuměla jsem se pořádně uvolnit a tudíž efekt nebyl takový, jak by mohl být.
Dostala jsem se v regresi do období prenatálního a vzpomínám si, že jsem se ocitla v nějaké černé díře a padala jsem dolů (nyní si myslím, že to mohla být porodní fáze, dřív jsem se ptala mámy, zda nespadla na břicho apod., ta potvrdila, že nespadla). V hypnoze jsem začala brečet, nešlo to udržet, ale jak jsem byla napůl někde mezi reálem a částečnou neschopností ovládat sebe sama, tak jsem se tím nechala vyrušit a nechtěla jsem ani rušit ostatní, takže to celé ztratilo ten původní náboj.
Zda tedy regrese proběhla nějak efektivně si netroufám potvrdit, ale pocit mám takový, že proběhla a určitě mě to něco ukázalo.
Celkově tedy, pokud jde vše tak jak má, tak to je dobrý způsob psychoterapie (pokud tam nevzniknou nějaké nežádoucnosti jako právě u mě ta skupina např. místo individuální terapie a nebo nedůvěra v terapeuta).
Jinak jeslti můžu doporučit, ale sama jsem od nich nic ještě nečetla, tak Ericksona, Horvai, Hoskovec, Kratochvíl.