SUURJA: cvičit se v akváriu podle mě ani nejde. Máš pravdu že v rámci ČR se lidi opravdu znají - aspoň ti co pracují v rámci pomáhajících profesí a pokračují v práci na sobě v rámci těch málo možností seminářů a kurzů, které tady jsou. To společné studium je ale opravdu už trochu extrém a v porovnání s tím, je to, že se deset lidí v rámci výcvikové komunity zná, vážně zanedbatelné. Čím víc je prostředí i vztahy přirozené tím líp. Přesto mají výcviky svá pravidla. I ty na PVŠPS. Pravidla by měla udržet určité hranice. Někteří lektoři vynucují jejich dodržování více než jiní. U nás na výcviku se řešil vznik partnerství v rámci skupiny přechodem do druhé skupiny stejné výcvikové komunity. Když se ale vztah rozpadl a vnikl vztah další už nebylo moc kam přestupovat. ;) Sexuálních vztahů tam vzniklo opravdu hodně. Kdyby tam bylo víc chlapů asi by jich bylo ještě víc. Výsledkem jsou i dvě manželství a jedno dítě. (to je ale na VŠ podle mě úplně normální) My jsme se z fáze růžového slizu dostali až po skončení výcviku a několikaletém odloučení tak že nebylo v rámci výcviku možné pracovat na konfliktech (takového materiálu bylo zahlazeno hodně), což je podle mě velká škoda a promarněná příležitost.

AIM_FREEMAN: Výcvik má bezpochyby smysl i pro člověka, který by se tomu profesně nevěnoval. Já jsem měl na mysli určitou profesní deformaci, která se děje při takovém zatížení hlavně v oblasti komunikace a vztahů nebo přístupu k terapii. Jak jsem psal je to jak v dobrém tak ve špatném. Takže jak + tak -. My jsme tomu hlazení a ujišťování říkali růžovej sliz. Člověk se bál jít do konfliktu, aby si to u spolužáků moc nerozházel a vydržel s nima pak v jedné místnosti na přednáškách. Konflikty, které tam byly vznikaly převážně v čase mimo výcvik a zahlazovaly se místo, aby se konstruktivně řešily na výcviku. Myslím, že je to nevýhodou této formy výcviku oproti tomu jaké možnosti nabízí výcvik kde se výcviková komunita potkává jen na výcvicích. Výcvikový kolegové spolu tehdy neprožívají běžné každodenní životní události, neabsolvují spolu prostředí přednášek, zkoušek, obědů, netráví spolu volný čas a neúčastní se studentských pařeb, mileneckých a partnerských vztahů - nežárlí na své bývalé a jejich nové partnery atp. Něco podobného se děje se vztahy v menší míře i na jiných výcvicích, ale není pro to aby se děly takový prostor a čas. Lidé se neznají jinak než z výcviku a nemají na sebe různé averze. Nemají uzavřené koalice v malých skupinkách v takové míře v jaké to vzniká ve studijní komunitě. To má vliv na důvěru a i pracovní nasazení skupiny. Také k výcviku přistupují lidé zodpovědněji něž když ho musí absolvovat ve 20ti letech jako povinnou součást studia. Píšu z vlastní zkušenosti. Možná by se mnou někdo nesouhlasil.

VALOR: Za sebe musim rict, ze ted kdyz se mi to (konecne) rozpojilo - nekteri byvali kolegove pokracuji na rozdil ode me do magistra - tezim z vyciku daleko vic. Da se jit vic do hloubky, otevreneji, nemusime chodit tolik po spickach a tolik se hladit a ujistovat. Ma to i svy plus, treba me napada, ze ti, co prosli experimentem budou schopni budovat dobry terapeuticky tym se svymi kolegy, ale nemam to nijak podlozene.

Krome toho ze na PVSPS vedl pan Jakubu sebezkusenostni vycviky a ucil - coz mohl delat opravdu dobre. Mu posilali do individualu studenty co chteli pokracovat samostatne a resit se nejen ve vycviku. Jeden muj spoluzak co k nemu chodil na terapii z nej taky nebyl vubec nadsenej. Ale je pravda ze PVSPS je dost specificke prostredi a studenti maji k terapii trochu jiny pristup a jina ocekavani nez nekdo kdo neprochazi tim Ruzickovim skolnim experimentem ktery je o tom byt s lidma ze skupin ze sebezkusenostniho vycviku i kazdy den ve skole a tydne udelat aspon 2-3 kolecka a slovo zpetna vazba jsme pouzivali s nadsazkou v kazde treti vete a spousta z nas je tim studiem ovlivnena jak v dobrem tak ve spatnem jeste mnoho let po statnicich.

NAVARO: Ja jsem k nemu chodil do individualu a moc nadsenej jsem nebyl. Nektere jeho interpretace byly dobry ale myslim ze my nesedl on nebo jeho psychoanalyticky styl kterym se me snazil neustale nastvat. Nedokazal jsem mu verit a vztah k terapeutovi je podle me to hlavni. Nekomu treba sedl perfektne. Me moc ne. Asi jsem mel jako student psychoterapie velke naroky, nebo jsem mel jine predatavy o tom jak se to ma delat. Mozna personality konflikt ale ja bych k nemu uz znova na terapii nesel.

zkoušíte se někdo také dostat do posledního běhu vedeného Chválou? do 8.3.jsou přihlášky.

jen ty nejlepsi. ucil nas kliniku; kamaradka z vycviku k nemu chodi do individualu a chvali

NAVARO: ahoj, Jirka je muj vycvikovy terapeut (petilety SUR) a za sebe teda jsem velice spokojena. ma rozhled, mnohalete zkusenosti, empatii, dobre postrehy a humor. ja bych ho doporucila vsemi deseti :)

zdravim, prosim vas mate nekdo nejake reference na jiriho jakubu? klidne posta, diky

PETJULE: půjdu

NAVARO: emauzske opatství, jsou velmi vstřícni.

VALOR: byt by radsi nemel byt :), ale diky

NAVARO: Muze byt byt?

Zdravim, hledam v praze psychoterapeuticky prostor na sdileni / pronajem. Mam vlastni praxi v brne, ale stale vic casu travim tady. Idealne sirsi centrum, nabidnete, diky :)

PETJULE: já určitě jdu

SHAMANICO: taky bych prosila ty články, děkuju :)

SHAMANICO: jj.. inovace začínaj dycky odspodu.. ne od shora.. a pak taky často musej bojovat o přežití.. přitom to jsou moc dobrý věci tohle.. hodně to vyčerpává makat proti systému

NARVAH: souhlas, na druhou stranu mám pocit, že i mezi psychiatry začíná být víc lidí, kterří s tímhle nejsou spokojeni. Čím víc jich bude, tím bude větší možnost že se objeví nějaké lokální anomálie s osvíceným šéfem a vyzkouší to. Je to pomalej proces, i Seikkulovi to trvalo mnoho let, než ho vzali v potaz.