DARJEEL: nezáleží to na kvalitě biosyntetikova orgasmu? (stále pátek)

ZUZKAOU: opravdu? A zaprší pak? ,-)

DARJEEL: no ale na biosyntézu se vždyky dají vytáhnout orgony, zejména takhle v pátek ;-)

hihi, to byla jen taková páteční provokace, nejsem si jist jakou hodnotu by měla takováhle debata, jestli by jsme se někam dostali... to že je tento koncept nápomocný psychologii jako discipíně, i jedinci jako ego-syntonní prvek je jistě bez debaty. A reálnost nebo skutečnost jevů, ehm [významně si odkašlává].

Třeba v biosyntéze se s charakterem pracuje už ne jako se strukturou, ale jako procesem/funkcí, což má asi blíž existenciálnímu nebo postmodernímu přístupu...

ZUZKAOU: jak jsem četla tvůj předchozí post, jsem si říkala, za jak dlouho tady skončíme v dasein analýze - ani to netrvalo :-)

OLYFKA: Rozumím tvé touze po diagnóze, ale v psychoterapii je to podle mých zkušeností s dg. trochu složitější.

Někdy je ta diagnóza vyloženě užitečná a může pomoci podobně, jak píšeš. To se týká třeba panické poruchy, kdy si většina lidí oddychne, že má jen paniku, a nikoliv infarkt. Nebo když člověk zjistí, že jeho nesoustředěnost pramení ze stresu, a nikoliv z demence.

V jiných případech ale ta dignostika tak jednoduchá není a nespočívá jen v klasické MKN-10, ale spíše v popsání struktury osobnosti, její psychodynamiky obecně, nebo popsání tzv. procesu a jeho přerušení, apod. - dle psychoterapeutické školy, ve které je daný terapeut/diagnostik vycvičen. Každý terapeut si nějakou takovou diagnostiku dělá sám pro sebe a s klientem ji postupně více či méně probírá. Asi to nedovedu úplně vysvětlit, ale souvisí to s tím, že principem či cílem terapie není jen to, aby klient věděl, jakou má dg., ale aby si uvědomoval, jak to konkrétně u něho funguje, jaký je ten mechanismus, proces, konflikt, apod. Jinými slovy je sice fajn, že mi doktor třeba řekne, že ty moje potíže jsou psychosomatický, ale dokud v rámci terapie neodkreju, jak je u mě to duševní a tělesný propojený a jak se to ovlivňuje, tak mi to moc nepomůže. Také každý člověk trpící třeba panickou poruchou je jiný a léčba u něho vypadá trochu jinak.

Dále také funguje to, že psychoterapeut s klientem standardně klasickou diagnostiku nedělá. Pokud se komplexní diagnostika před terapií dělá, tak ji zpravidla provádí někdo jiný, anebo v jiném kontextu (např. před začátkem skupiny či stacionáře). A pokud daný terapeut dělá na pojišťovnu a díky tomu musí nějakou dg. vykázat, tak se často podle dané dg. v terapii až tak neřídí. To kvůli tomu, že psychiatrické dg. z tzv. MKN-10 jsou pouze deskriptivní, čili pouze sdělují, že daný člověk v dané době vykazuje dané symptomy. Nic ale neříkají o tom, kde se u něho ty symptomy berou, jak je prožívá, jaké má zdroje ke změně, apod. To je součástí té širší "psychodynamické" diagnostiky, která, jak jsem psal, je obsáhlejší, nespočívá pouze v dané dg., ale i v popisu co a jak... Obecně terapeuti taky v rámci terapie neradi diagnotikujou i kvůli odporu k tzv. nálepkování a také na základě zkušenosti, že dg., o které u daného klienta uvažují, se během dlouhodobé terapie proměňuje.

OLYFKA: jedna věc je "co" může za Tvoje problémy (a diagnoza to není u nikoho, diagnoza je popis problému, ne její původce) a druhá věc je, že klíč k jejich řešení třímáš sama... a pokud ne k úplnému vyřešení, tak alespoň je jejich zlepšení... a v tomhle Ti moc žádná diagnóza nepomůže, pokud se samozřejmě nechceš uklimbat v tom, na co jsi zvyklá...