AKISAN,
EXAGE: Já si zrovna u tohoto myslím, že záleží na tom, jak se komu chce být "revolucionář". Vybočit ze zažitého zvyku znamená, že to může člověku kapánek komplikovat život, ale pokud chce ten zvyk vyloženě změnit, tak mu nic jiného asi nezbývá. Znamená to ale přijmout riziko, že třeba nedostane nějakou zakázku, práci a podobně - ale bude prosazovat to, čemu věří. Druhá varianta je, že protože ho to vlastně až tak nepálí, tak se přizpůsobí, aby neměl zbytečné potíže.
Svým způsobem je to celé o poměru toho, jak moc je pro mě daná myšlenka nebo životní styl nebo módní volba (je jedno jak se na to koukat) důležitá vůči tomu, jak velké problémy mi reálně způsobí, když ji budu prosazovat. A tu volbu musí udělat každý za sebe, říkat, že by to někdo měl dělat jinak, je zcestné - je to hodnocení jeho priorit, které neznáte.
Za sebe třeba musím říct, že tím, kdo prosazuje tetování a zrušení dress code na obchodních jednáních bych být nechtěla - není to pro mě dost důležité na to, aby to vyvážilo potenciální problémy, které mi to může přinést.