LORAIN: Imho pro pracovní oblečení (bavíme se o nějakém dress codu) je podobně nadčasová záležitost.


ILLUZE: Ad mužský a ženský přístup - zrovna v mém pohledu tohle zas tolik neplatí, protože jsem to mnohdy já, kdo u ženy iniciuje k nákupu nových kousků oblečení (tedy neříkám jí samozřejmě, že nemá co na sebe :-)). Jinak v tomhle směru si moc nedovedu představit, že bych dopustil aby, žena řešila dilema, že nemá co na sebe. Chápu, že to je asi hodně běžnou realitu.


OLIFFKA: Já zase úplně nerozumím tomu po mateřský vs. v průběhu mateřský. Já tedy mateřskou své ženy nevnímám jako důvod rezignovat na to jak bude oblečená mezi lidi. Takže u nás i ta obměna probíhá průběžně.

ILLUZE: Tuhle jsem měla v práci květované letní šaty koupené ve Walmartu za dvanáct dolarů v roce 2004, když mi cestou v Paříži ztratili kufr. V ceně ten trik fakt není.

ONDRA_99: ja kdyz nastupovala do prace s dresscodem, tak me veci, co sem mela do divadla/na veceri nevytrhly. v mym satniku se tyhle sve mnoziny obleceni neprotinaji.

T_Y_L: jenže pozor! Společenské oblečení nerovná se nutně oblečení vhodné k pracovnímu pohovoru. Šaty do divadla, na operu nebo na svatbu na pracovní pohovor můžou být stejně mimo jako džíny.

ILLUZE: Chápu, že se někomu může měnit postava, ale zase je tady diskuze o tom mít alespoň nějaké slušné oblečení. Ne nutně celý kompletní šatník.

Ale s tou módou mě to docela překvapuje - zrovna nějaké společenské oblečení je imho i u žen (u mužů rozhodně) dost nadčasové a přijde mi, že nějaká změna módy za pár let s tím zase tolik nezahýbá. (btw co tedy například bylo v módě před 3, 5 lety, že to teď nelze vzít mezi lidi?). Nebo žiji v nějaké bublině, ale nemám pocit, že by třeba moje manželka musela kvůli módě nějak dramaticky měnit šatník (u ní tedy ani po dětech nepřišla změna postavy, takže to má jednodušší i po této stránce).

MIDORI: Musím říct, že ti rozumím. Před mateřskou jsem měla dress kód celkem přísný a na mateřské jsem tomu velmi ráda odvykla. A to i přes to, že jsem celou dobu vlastně úplně pracovat nepřestala. Fakt, že můj každodenní oděv netvoří silonky and co. jsem si fakt užívala. A na pracovní schůzky jsem se těšila - jakože dobrej rozptyl - ale to "převlíkání" jsem si fakt neužívala.

JAKE_UP: Taky mě to překvapuje. Hlavně, že vedle se jako peklo dávají i fotky matek, co jdou v plátěnejch kalhotách s dětma na hřiště.

JAKE_UP: Spousta žen jde do práce po 3 letech, mnohdy i později. Za tu dobu se móda posune dál, mnohým z nás trvá (a spoustě se to ani nepodaří), než se znovu postava dostane do původní podoby, tedy např. boky do původní velikosti; nemluvě o hrudníku a pasu...

Málokterá z nás ve stylu oblékání jede ve "středním" proudu, aby nebylo oblečení po pár letech out.

Takže to není o tom ONDRA_99: , že by dotyčná na sebe kašlala, jen prostě v tu dobu preferuje jiný styl oblékání. A je výrazný rozdíl muset mít několikero kusů na celý týden a pár kousků na jednu akci na kvartál.

To je zase etuda. Reknete mi, jestli jsou dziny a sako ok, hlavne mi ale proboha nerikejte, ze to ok neni. Najdu si totiz tisic duvodu, proc stejne v nicem jinem nepujdu.

ONDRA_99: jednak to bylo dost obnoseny a hlavne jsem pribrala a nevesla bych se do toho. Takze jsem to v ramci stehovani vyhodila.

ONDRA_99: hele bez komentáře ;-)

MIDORI: jestli nemusíš dělat dojem a v tý práci tě vlastně znají, tak nevidím důvod, proč nejít klidně v těch tmavých džínách, sáčku, pod to nějakej hezkej top, kvalitní kabelku, lodičky (nebo elegantní baleríny). aspoň se budeš cítit v pohodě ,-)