WRNQ: Říkám argumentační faul. :) Na slušném oblečení tu, jestli se dobře dívám, neshledává špatného nikdo nic. A pochopitelně se zbytkem se nedá než souhlasit.

Ale zas bych to s tím snobským pochrochtáváním nepřeháněl. :)

Nějak nevím, co na to říct. Nevidím nic divného na tom se slušně obléknout do zdobeného historického prostoru na řekněme klasický kus, asi jinak se obléknu, pokud půjdu na Jatka na jiný typ přestavení a asi nebudu řešit oblek, pokud půjdu na mega alternativní divadlo někam na dno zdemolovanýhi bazénu. Je to o nějaké celkové empatii k dané příležitosti. Ale klidně si rebelujte s národním ve Virulent teplákovce.

SPIKE411: velmi často nad touto otázkou přemýšlím, protože osobně je mi občas nepříjemné chodit na konkrétní společenské akce jako je divadlo, kde jsou lidi oblečení jako burani. Myslím, že je důležité se naučit respektovat prostředí a odhadnout konkrétní divadlo, žánr situace a podle toho se umět obléci, nějaká etiketa je z mého hlediska důležitá je to i projev určité úcty. To se u nás vytrácí.
Chápu, že se v čechách rozmohl takový nešvár a spousta rádoby obchodníků se obléká do obleků, aby lépe zapůsobili na lidi a vypadali důvěryhodně a díky tomu to mnoho lidí odrazuje nosit, ale pak jsou situace kde je to příjemné a fajn se hezky obléci. To, že někdo přijde do národního divadla na balet v teniskách a džínách, je jaksi prazvláštní a možná trošku i drzé. Chápu, že je každého věci co si nosí, v pořádku, je to jejich vizitka, ale na druhou stranu si myslím, že určitých situacích držet nějakou úrověň je fajn.

DEB: amen

abysme si rozumeli, me je jedno jak tam chodi ostatni lide, je to jejich vizitka
ale myslet si o nich muzu cokoliv

"Svým zevnějškem dává ale divák najevo, že si je vědom slavnostního okamžiku, který v divadle prožívá. Očekáváme proto, že svým zevnějškem, oblečením a chováním respektuje divák v hledišti a přilehlých prostorách divadla společenské zvyklosti obvyklé při návštěvě divadelního představení."

SPIKE411: Pomezí třeba :-)

EMAET: Pro mě svým způsobem taky, ale mně úplně ke štěstí stačí, když se tak obleču já a můj doprovod.

A zároveň oceňuju, že jsou divadla, kde je pro ně důležitější spíš právě ta uvolněná atmosféra a aby se všichni cítili dobře. Úctu jim vyjádřím třeba hlasitým potleskem vestoje. (Mimochodem ty někonečné tleskánky v českých divadlech jsou taky peklo, to mi přijde kruté vůči ansámblu; v Anglii se zatleská 2-3krát a šmytec.)

Do divadla dodržet dress code zásadně ne, to jsem rebel, ale potom nadšeně dotyčný naběhne do nějakého techno klubu, kde je na vstupu vyhazovač, co tě nepustí dovnitř podle toho, jak vypadáš :-)

SPIKE411: Aby tam každý nechodil jako drban, mě třeba do divadla, nebo kamkoliv do společnosti kam se chodí ve slušném oblečení přijít jak drban v džínách a mikině přijde jako velká neúcta. Mělo by to být automatické, stejně jako si umýt ruce když jdete z toalety.

A přijde mi velice smutný, že se tu v minulosti nastavila norma velmi nízko, třeba při předávání vyznamenání za Ovara Becheroviče.

Jedna věc je být alternativní a tak trochu pankáč a druhá věc je být cíleně neslušnej buran.

WRNQ: Jinak - divadla - snad kromě toho Národního/Opery apod., si už dávno nehrají na nic lepšího (narážka na „lepší“ restaurace v Egyptě).

SPIKE411: To je asi slozitejsi tema a kazdej na to muze nahlizet jinak. Ja kdyz jdu do divadla nebo na operu, tak je to pro me spolecenska udalost a beru to zaroven tak, ze vzdavam uctu tem ucinkujicim. Na koncert nebo do kina chodim oblecenej normalne, ale do divadla/na operu atp si vzdycky beru kalhoty/kosili nebo oblek. Kdyz jsem byl treba ve vidensky opere, tak tam vyhazovali typka, kterej sel v modrejch dzinach.

SPIKE411: ty jo, pro mě je to asi součást toho zážitku. Na druhou stranu je pravda, že doba už je jinde :) Přijde mi to jako zajímavé téma k zamyšlení

WRNQ: Divadla se rozhodla, že dresscode nikde uvádět nebudou. Trend ve světě je jasný, jenom tady si hrajeme na Národní obrození.

Na to můžu tak maximálně pokrčit rameny. Dokud ti lidé nesmrdí a nehlučí, tak mě zajímá, co se děje na jevišti.

Sice se oblékám do divadel spíš formálněji nebo nejhůř smart casual, ale přiznám se, že mě baví, jak ostatním praská žilka z toho, když někdo úplně cizí není oblečen podle jejich představ. Je to nadmíru zábavné.

WRNQ: Kdo určuje, co už je za šupáka? Pravidla etikety z 19. století? Nebo nedejbože pan Špaček?