SEBEL: SKLIBA: já jsem pro založení ligy úsměvů na ulici... nic násilnýho, jen prostě tak...

SKLIBA: třeba by se pak usmívalo víc lidí

SEBEL: ani nepamatuju, kdy jsem naposled viděla někoho na ulici jen tak se na někoho neznámého usmát... už vůbec, kdy se to naposled stalo mně...
a hlasuju za víc rozdávačů kytiček :-)

- Překládat a trhat papír na co nejmenší kousíčky.

- Pokládat takový ty malý sviňky (myslim slonečky, podkůvky, čtyřlístky atp.), kterými nás zahrnují naši blízcí s dobrým úmyslem, ale špatným vkusem, na parapety, lavičky, zídky,... a cíleně je tím ztrácet.

SINHIRIELL: Právě, že nahoře ty lidi nejsou:-)

MOLLY: Víš kolikrát se mi stalo, že jsem se na někoho usmál a on přešel ulici, nebo mě alespoň obešel...? Češi jsou zvláštní...

OLIII: :-)

prohlížet si věci jen dotekem

okamžiky, o kterých víte, že jsou jedinečné, pohledy, které už nikdy neuvidíte - a jsou jen vaše...
vůně kolem... a okamžiky, kdy mě některá brnkne přes nos a řekne že tuhle přeci tak důvěrně znám a k něčemu se váže, pak to vzpomínání kam vlastně patří

KATHY_: čím víc při tom procházení lítá listí kolem, tím líp ;-)...

SKLIBA: Nejen brouzdání listím je fajn.. Já ho hrozně ráda vyhazuju do vzduchu :)

SELLIGAN: brouzdání spadaným listím má jedinou konkurenci - možnost plácnout sebou do kupky čerstvého voňavého sena

No a sníh je taky přece překrásný jako kraječka...a každá je jiná...

Poslouchat, jak padá sníh... je to takový...jemný, skoro neslyšitelný křupání:-)

SEBEL: Jéé, to je krásný...

GABBIANO: Oprava: Domy, samozřejmě.

GABBIANO: joo no vidis na ty sem zapomněla :o)

-Lehnout si po práci na gauč a počkat až mi na břicho vleze kočka, začne příst a uťapávat si místo packama.
-jít večer z práce pěšky přes kampu a karlův most

PINXXIE: A jsou domu, jejichž okna nemají parapety, nebo na ně jen déšť nedopadá - a tam je smutno...

-poslouchat jak kapky deště dopadají na parapet
-míchat čaj s medem a pozorovat jak se med postupně na lžičce rozpouští
-sbírat zvláštní kamínky a nechávat je cizím lidem ve schránce, na okně......
-ze střeláku nebo ze břehu na kampě pozorovat stmívající se Prahu

SINHIRIELL: no, po Praze se krásně tančí - pokud jsou uličky ve tmě krásně prázdné

SEBEL: mám teď zajímavou zkušenost od jinud, ve skotsku je mnohem běžnější, že se na tebe někdo jen tak usměje, na ulici, v obchodě.... a nic tím nesleduje, jen se usměje...

SEBEL: Tak, ale přibližně od 2 ráno do 4 ráno, kdy jsou otravové z ulic pryč a je ticho.


SEBEL: Jo, tyhle všechny taky znám, jen s tou kytkou se trochu krotím, doma by se to špatně vysvětlovalo proč když domů kytku tak nějak nenosím ;-)


MOLLY: Juju, trochu to člověka omrzí. Ale některý dny to nejni tak špatný a některý je to dokonce dobrý.

MADELEINE: i vůně se dá představit, chce to zavřít oči a chtít

Po cca 7 letech se vrátit k rodičům a probrat tam svoje dětství v krabicích. Stále jsem je nestačila probrat všechny - pořád je co objevovat - dopisy posílané přes čtyři lavice, výkresy z první třídy, fotky, ....