Ze včera na dnes jsem spala u kamarádky. Ač jsem neměla cestu kolem, stejně jsem si stanici zajela, vhopkla do květinářství ... ne, neměli bílé růže ... vrrr ... vhopkla jsem do druhého květinářství. Popadla jsem obrovskou bílou růži, která trůnila na vrcholu stojanu, stonek měla silný jak můj malíček. Zašla jsem k mámě do práce. Zaťukala na dveře, místnost plna klevetících dam, dala jsem máme růži na klín se slovy "děkuju, že jsi" a zase jsem se vytratila ... když jsem vyšla na ulici, radostí se mi třásly nohy a chtělo se mi plakat ...
... jsem zamilovaná do svojí mámy :o)
Hrozně mě načutává dělat lidem takovýhla drobný radosti ...