SHERY: tohle dela moje ditko taky a ja se tim nechavam unaset, takze to delam taky :) a pak vypadame spis jako segry :)))

včera jsem zkoušela jít po úzkém obrubníku na okraji trávníku.... dětská nostalgie :))

...dnes jsem si dal po dlouhé době Atlasku...na ten bonbon jsem už úplně zapomněl...po chvíli jsem rozlousknul tu tvrdou krustu a spolu s čokoládovou náplní se mi po těle rozlilo i tolik nádherných vzpomínek...na chvíli jsem byl opět bezstarostným dítětem vychutnávající si svou sladkost...

a samozřejmě jsem to musela jít hned znovu vyzkoušet... při té příležitosti jsem objevila jednu obzvlášť odporně vypadající trubku na stropě, o které jsem do té doby neměla ponětí, strašně mě překvapilo okno s nebem dole, a pak jsem vylezla na zahradu a představovala si, že žiju na ostrově v oblacích a jaké by to bylo do toho převráceného nebe skočit:)
(a sousedi sa na mě asi dívají jako na cvoka;)

FELIS: Tohle jsem mívala taky strašně ráda... do tý doby, než mi dělali enteroklýzu. Pocit, že mi břicho plní studená cizorodá hmota (tehdy nějaký barnatý vápno, aby se to zobrazilo na rentgenovým snímku)... no, při tý vzpomínce se mi dodnes ježí vlasy.

Ale nedávno jsem si vzpomněla, že jako menší jsem strašně ráda chodila po bytě se sundaným nástěnným zrcadlem (ne moc velkým, člověk se v něm viděl tak po ramena), který jsem si před sebou nesla vodorovně tak, že jsem v zorným poli měla jenom tu odrazovou plochu. Viděla jsem jenom strop - futra dveří, vysoký skříně, různý tvary lamp... a strašně mě bavilo to vnímat jako nějaký sedátka nebo prostě nějakej zvláštní prostor, na kterej se koukám směrem dolů. Futra jsem "překračovala" s kolenama u žeber, dělala jsem, že si sedám na zářivku v kuchyni, představovala jsem si, jak velká bych musela být, abych to mohla mít místo lavičky, a že by pak strop našeho bytu vypadal jako veliká moderní nádražní hala nebo něco takovýho... =)

miluju ten pocit, kdyz mi studena voda klouze jicnem do poloprazdneho zaludku :))))

minulý týden jsem usilovně drhla nový pokoj na koleji - v desátém patře - do kterého jsem se nedávno nastěhovala, zamyslela se, že bych si měla dát pauzu a něco sníst, než padnu, zamyslela se nad tím, že mám nějak moc pečiva... a najednou, ani nevím jak, koukám, že sedím na stole a krmím z okna racky:) naprosto úžasná letecká akrobacie!:) nemluvě o tom, že je úžasný pocit, dívat se jim doslova z očí do očí:) Někdy mi před oknem přibrzdí, vznáší se jako helikoptéra a čekají, až něco hodím:)

a druhý den jsme s kamarádkami seděly dole pod kolejemi a z balkónu tam pár lidí vypustilo celou horu balónků, a jak letěly dolů, to byla taky krása:)

teď už tu jen mít ten tobogán z desátého patra dolů a bazén na střeše, co jsme si dneska vybájily:D

mame v ulici pradelnu - to je samo o sobe takovy hezky, ale obzvlast rano, kdyz je jeste chladno, clovek jde kolem do prace/do skoly a zrovna se otevrou dvere a na cloveka dejchne velkej mraj teplyho vzduchu kterej voni jako ten uplne nejobycejnejsi praci prasek... ale voni krasne... !

moje male radosti poslednich dnu: ocuchavani vseho co kvete, poslouchani ptacich serenad, behani v desti a chytani kapek do pusy ;))

FELIS: původně jsem četla raci a docela dlouho dumala nad tím, jak proboha křičí rak :-)

Po nekolika letech se na Machovo jezero vratili racci :))).
Ten jejich charakteristicky krik, ktery mi pripomina detstvi, mi moc chybel.