Včera jsme si přinesli domů nafukovací postel. (Už to samo o sobě je super, jsou na ní vyboulený nafouknutý pruhy jako ve skákacím hradu pro děti. Bylo to, jako bych si v takovým hradu ustlala, ani jsem nemusela přetěžovat fantazii, prostě to takový bylo. =)) Najednou jako by mi bylo znova pět let.)
Než se taková postel začne používat, tvrdí návod, že by se měla skoro nafouknout, sfouknout a úplně nafouknout. Nafukovala se elektrickou pumpičkou, ale protože to dělalo rámus, tak jsme ji (pozdě večer) vyfukovali jen vlastní silou, abychom zbytečně nebudili sousedy. 1) rozplácnout se na to skokem plavmo jako žába je naprosto neuvěřitelnej pocit 2) když jsme si na to lehli s přítelem oba, tak jak se to vyfukovalo a my padali k sobě/na sebe do dolíku uprostřed a kolem nás se vzdouvaly ty hradby ze vzduchu =)) jéje, jak já si jako malá ráda dělala "hnízdečka" z peřin a polštářů, za který už jsem neviděla, když jsem si lehla dovnitř. A ještě nakonec 3) když už to bylo skoro vyfouknutý, tak jsem zjistila, že když zatlačím rukama do polštáře, můžu měnit ten tón proudu zvuku, když vychází. A tak jsem si zahrála ovčáky čtveráky... =)) ježiš to je super věc, taková nafukovací postel!