a sbírka za delší dobu:
když nám v červnu poletovaly na zahradě světlušky, vždycky, když jsem večer přišla domů, jít si tam sednout a dívat se na ně.
u kostela, osvětleného zespoda reflektory, v jejich světle šílenou rychlostí lítaly spousty můr a tím rychlým letem, jak byly vidět vlastně na několika místech svojí dráhy letu najednou, vytvářely světelné spirálky, neustále se pohybující - vydržela jsem se na to koukat hrozně dlouho, je to úplně hypnotické:)
a vždycky, když mi pesa položí čumák na koleno... nebo když slyším ťukání vrtícího ocasu, i když psa nevidím. přijdu potmě do pokoje a slyším psí dobrou náladu: ťuk, ťuk, ťuk... :)