Poslouchat rozhlasovou hru... Nejlíp někde na chatě... To si vždycky vzpomenu na tátu, jak sekal dříví a rozdělával kamínka ve srubu, a večer jsme ladili rádio...

Vůně lihového vařiče... Stačí trocha a hned je mi zas 5, jsem s našima na vodě a mamka smaží lančmíd.

sahnout si na maly tlustoucky kapri mimina (5 cm), ktera se muzou v houfu pretrhnout v touze o drobecky...

Pozorování reakcí mužů na ulici, když v jejich blízkosti projde hezká slečna. :-)

Když (znovu) objevím v obchodě nějakou potravinu buď stejnou a nebo hodně podobnou nějaké zapomenuté z dětství.

jit od kadernice s novym povedenym ucesem a pripadat si, ze vam patri cely svet :)))

když se člověk přesunuje přes parkoviště u supermarketu vrátit vozík, tak se na něm svézt (však to znáte, rozeběhnout se, rukama vytáhnout nohy nad zem a jet :) )

Já si dnes nalakovala nehty na nohou novým tyrkysovým lakem, a mám z toho radost jako děcko, i když barva je šílená, odvážná, prostě šmoulí :)

A taky jsem zasádrovala parapet a přemalovala pár zdí, a zítra se chystám na další drobnosti, ke kterým se nikdo jiný nemá, a tak nějak mě to těší.

Samotný fakt, že VENKU PRŠÍ!:))) Jsem z Jizerských hor, tedy z jednoho z nejdeštivějších míst v čr a ta praha mě teď v tomhle ohledu nepřestává děsit:)

A k tomu se váže druhá věc. Málokdy se mi stalo, že bych ve svém rodném městě narazila na někoho, komu by vyhovovalo tamější podnebí. Takže bylo vždy moc krásný, jak lidi nadávali na déšť/sníh a já z toho byla nadšená:)

a sbírka za delší dobu:
když nám v červnu poletovaly na zahradě světlušky, vždycky, když jsem večer přišla domů, jít si tam sednout a dívat se na ně.
u kostela, osvětleného zespoda reflektory, v jejich světle šílenou rychlostí lítaly spousty můr a tím rychlým letem, jak byly vidět vlastně na několika místech svojí dráhy letu najednou, vytvářely světelné spirálky, neustále se pohybující - vydržela jsem se na to koukat hrozně dlouho, je to úplně hypnotické:)
a vždycky, když mi pesa položí čumák na koleno... nebo když slyším ťukání vrtícího ocasu, i když psa nevidím. přijdu potmě do pokoje a slyším psí dobrou náladu: ťuk, ťuk, ťuk... :)

To mi připomíná, že mě dostává vůně nových katalogů a časopisů. Je tak specifická, že ji ani nejde popsat. Jen vzít ten časák do ruky a projet všechny stránky jedním pohybem..ááá:D:D

dneska, když pršelo, ale přitom už začalo naplno svítit sluníčko, vyběhnout do deště a bosá běhat sem tam a čvachtat se v loužích. to jasný, ostrý světlo, teplo, a přitom voda z nebe - nádhera.

Koupím si novou knížku, donesu ji domů, zalezu si s ní do postele, rozbalím a zabořím do ní nos. Miluju vůni nových knížek.
Taky mne baví mít za domem políčko s dvaceti kukuřicemi, které rychle rostou a já se na ně můžu chodit obden koukat. Rád kradu lusky z hrachového pole, když mne nikdo nevidí. Rád se napiju v horách ze studánky a nepřemýšlím nad tím, co v té vodě je a odkud teče- je chladná, průzračná a dobrá. Někdy si pustím hudbu do sluchátek a představuju si, že můj život je film, na který se dívám a hudba kterou slyším je jeho soundtrackem....

RUSALKA: když už jsme u toho. miluju,dyž mi přijde dopis nebo pohled.to vzrušení při koukání dirkama do schránky a vyšťourávání psaní ze schránky klacíkem...milovala jsem to.nejintenzivnější to bylo a je vždycky v létě:)

Když jdu do práce na denní kolem těch šesti ráno. Nejlépe v zimě, když je ještě tma Všechno zeje tichem na pomezí snu a reality a cosi jako všudypřítomná brána do jiného světa postupně mizí pryč. Jako kontrast k tomu živě jiskřící vzduch, který si nic nenechá namluvit a přesto se s tou atmosférou kamarádí.