Včera večer jsme vyrazili do Slávie. Živá muzika (piano), lidi, hrnoucí se po představení z Národního, prostě atmosféra. To něco nepopsatelného, co je ve zdech, ve vzduchu, v nábytku. Navíc jsme tam byli s jedním báječným starým pánem, který nám líčil, jak tam chodil jako studentík. No prostě hodně velká malá radost. Mám z toho ještě dneska takový povznesený pocit.

koupit si pár braníků/flašku vína, vybrat ten nejslunečnější den dokud to jde a jít na šlapadla na celý odpoledne, ať to stojí co to stojí....musím než bude zima!

Mám ráda pocit očekávání. Když se na něco těším. Třeba vím, že někdo přijde v pět a strávíme hezké odpoledne. Tak už od rána mám skvělý pocit a čím víc se blíží pátá, tím je moje duše rozjařenější.

... vezmu si novou knizku a posloucham k ni muziku... citim jak me rozehrivaj rytmi a unasi dej, vse se prolina a zvazuje do hromady... nejuzasnejsi na tom je, kdyz si pozdeji pustim tu konkretni hudbu vraci se mi obrazy a pribehy prozite v knize...

Když jsem byla předevčírem s kamarádkou a jejím ročním synkem na pískovišti... postavit co největší hrad a uchránit ho před ostatníma dětma:) Byla jsem tak zabraná do hrabání se v písku a zpevňováním opevnění, že jsem si ani nevšimla příchodu mého přítele... Pak ten písek za nehty a v botách a pocit naprostého odreagování...

zakoupením termohrnku se sbírka mých malých radostí rozšířila o pití teplého čaje s citronem kdekoliv venku

jedna z mála věcí kvůli kterým se těším na zimu - pořádně se nabalit a jít na dlouhou večerní procházku studenou rozsvícenou Prahou, nejlíp když vám křupe sníh pod nohama
a vaření litrů a litrů svařáku při kažý příležitosti:)

rada chroupu seminka z melounu. je to takova radost navic k te melounove dobrote. takze snim meloun a pak chroupu. mam pocit, ze jsou to seminka a pak najednou maly popraskany sklicka nebo kachlicky, jenze nebolej.

kdyz si napoustim vanu horkou vodou a citim, jak mi stoupa kolem tela, uzasne me mrazi v zadech a naskakuje husi kuze. nejlepsi je, kdyz k tomu citim vuni peny z davneho detstvi (obcas se nahodou zadari). to se mi doslova jezi vlasy na hlave.

Díky kamarádce ELBERETH jsem objevila jakou můžu mít radost v restauraci, když dostanu objednaný nápoj!
Když Vám totiž nápoj nedonese číšník, ale přiveze ho lokomotiva ve vagonku až na stůl, tak se skoro pominete radostí ať je Vám pět, třicet nebo padesát! :-)

MONROE: Ano, ano...:) mám ruční mlýnek, poslouchám, jak chroupe kávová zrnka....:)

LUCIASHECK: No, zkousim jaky licidla chameleonovi slusi nejvic a co se stane, kdyz zkrizim kralika s leguanem.