dneska jsem po dlouhé době zase viděla psát někoho na tabuli a zjistila jsem, že se mi strašně líbí, když vezmete mokrou křídu a něco s ní napíšete na suchou tabuli, tak jak se ten nápis začne tak hezky pozvolna objevovat...

moc rada ted chodim vecer kolem hrbitova.. diky zaplave svetylek a te atmosfere si pripadam jako v pohadce ;)

Jedu domů z přednášky, autobus plný přepracovaných unavených naštvaně vypadajících lidí a uprostřed té malátnosti sedí malá dvouletá holčička, na všechny se směje a oni jí, ač pomalu, úsměv prostě musí opětovat.. Je bezva pozorovat ty lidi, jak postupně se začínají usmívat..
Jak si rozzářit den :).

Jak si vyrobit duhovou kuličku:)

Když svítí slunce, tak zavřu oči, nastavím mu obličej a nechám jeho paprsky, aby mě chvíli hladily po tvářích…pak, po nějaké době, otevřu jedno oko…ale jen trochu!...tak, abych se díval skrze své řasy…slunce se v ten okamžik promění v duhovou kuličku, která se leskne a mění v závislosti na tom, jak moc velkou nebo malou škvírkou se na něj dívám:)…vyzkoušejte:)…

LUCIASHECK: to musim nekdy zkusit .) zatim brazdim jen malo frekventovane silnice a jezdim spis pomalu kvuli zveri .) ale na druhou stranu me bavi objevovat ty silnice - co znam spis za denniho svetla - i v noci. jsou pak uplne jiny!

URTSCHA: taky nejradsi jezdim v noci... vubec nejvic jsem si uzivala v noci nemecky dalnice... pedal u podlahy, nemuset nic resit a jenom poslouchat

mě baví jet v noci vlakem a koukat do krajiny,
anebo autem na daleký výlet a poslouchat přitom rádio

to mně dneska udělalo krásně na duši vidět, jak se sám od sebe spustí list ze stromu a pomalu se snáší k zemi jako pírko...

vzdycky mi udela radost nejakej nevsedni vizualni vjem, kdyz vidim neco neobvyklyho (byt je to prkotina), co beznej nudnej den povysi na daleko zajimavejsi.
sel jsem pesky z chaty a v okrajove casti mesta v jedne ulicce mezi stromy a domy, jsem videl v dalce jakejsi mumraj deti a dospelych. byl jsem dost daleko a nemohl jsem rozeznat, co se tam deje. jakmile jsem se dostal trosku bliz, bylo mi to hned jasny, ty deti mely zapaleny lampiony. jak jsme se dostali k sobe, musel jsem tim davem proklickovat a porad jsem tem detem cumel na ty krasne svitici lampiony a porad se za nema otacel. bylo to puvabny.

moje malá radostná úchylka: v divadle nebo v kině hladím přítelovu ruku. skoro celé představení.

otevřít si bejbybél a postupně sloupávat ten voskovej obal :)))