MASOO: .. ano, doteky něhy a objevování, bez dalších "aktivit" ..

vubec dotykat se....ja jsem se ted dostala do situace, ze prozivam velmi intenzivni doteky, ktere jsou pro me nove a staci uplne...je to tak intenzivni, kdyz to nema pokracovani k dalsim "aktivitam"....

osobne si nejvic uzivam to objevovani

FENG_HUANG: Nebo v antikvariátu! Já jsem jednou našla v rumunském slovníku obal od rumunské čokolády. Dodnes ho tam mám jako záložku.

FELIS: Uneseme a úchylný mi to nepřipadá. Pokud ten penis patří dospělému živému muži.

V knihovně si vypůjčit nejstarší možné vydání titulu který chci. A při navrácení knihy v nich zanechat cosi, lístek s básní, účtenku, vypsaný spoje vlaků,... Zároveň miluju, když něco takovýho najdu v knize po někom jinym a pak si jenom představovat co to asi bylo za člověka...

GABBIANO: Ne, v tomhle klubu se přece nemínusuje. Co je špatného na tom, že mi způsobí radost, když na mě v záplavě hovadin vykoukne mimino? A třeba někoho, koho jsem už dlouho neviděla a ani jsem nevěděla, že to dítě čeká? To přece JE radost. Rozhodně to není úchylnější, než když Amelie počítá orgasmy.

dneska při cestě do práce jsem viděla dva pejsky, takový bíločerný voříšky, jak čekali na páníčka před vchodem do sámošky, oba dva úplně stejní, stáli před dveřmi a vrtěli ocásky. takový srandovní to bylo:)

MASOO: to mi teď připomnělo:) Před oknem do mého pokoje stojí dvoupatrový dům, takže sluníčko se v zimě schová za ně a svítí mi dovnitř jen dvakrát denně na chvilku, když je na jedné nebo druhé jeho straně. A když jsme tenhle týden přijela z koleje, ráno mě probudilo světlo, které trvalo dloouho... došlo mi, že se konečně vyšplhalo dost vysoko na to, aby svítilo nad střechou toho baráku a byla jsem z toho až směšně šťastná, jako by ze mě něco spadlo... a ještě teď mám pocit, že yb to chtělo oslavu:)

nosit do čekáren u doktorů přečtené časopisy a pak se koukat, jak si je lidé hned berou a čtou si a tváří se daleko příjemněji, než když tam předtím jen nervózně seděli :-)

dneska sem po dlooooooooooooooooooooooouhy dobe prijela domu za svetla z prace :)

Právě jsem objevila (pro mě) novou: chodit po ulici a bušit a šustit vším, co se namane a zjišťovat, jaký to vydává zvuky.. Dost jsem si oblíbila jedno zábradlí, co zní jako zvonky, jednu ceduli s číslem domu a kontejner na sklo.

když si beru prášek dělá to na platíčku vzory(tam kde už prášky nejsou) nejčastěji Z jako ZORO!!!!!.D

Malá Radost, které milujeme já i moje dcera :-): ořezávání celé hromady pastelek a nejlépe po tvůrčí činnosti :-)

MASOO: Ja to mam posledni dobou naopak. U nas porad nekdo je, a tak, kdyz mi zamek dovoli otocit tim klicem vic.. byvam obcas proste rada sama, coz ve skole/jinde nejde.

kdyz prijdu domu a nekdo tam je, ten okamzik, kdyz otocim klicem v zamku a nejde to vic....