Miluju poslouchat člověka, který mluví o něčem co má rád, rozumi tomu a rad to dela .... i když je to něco co mi vůbec není blízké... když má někdo něco rád tak o tom umí mluvit hrozně krásně ...

VEENA: Vůbec vzduch po letním dešti...

Ten ranní vzduch po bouřce, když je k tomu i teplo.

moc rada omyvam cednik, ten kovovy, hladim ho jako kulatou hlavicku, cimz rozdelim vodu pravidelne po cele kopuli, aby byla cista

moc rada cicham svym kockam k vouskum a necham se jimi simrat, obcas se zachichtam, kdyz vlhkym studenym cumackem zvedave a svykulenyma ocima dotknou se me tvare

moc rada chodim za prudkeho slunce po ulici se zavrenyma ocima a sklebim se na ostatnim a tesi me, ze je nevidim - vubec rada chodim sama ulicemi, zvlast kdyz uz je tma a ulice jsou jeste horke, ozyva se hlahol z kavaren a vzduchem se linou vune ruznych jidel a ruznych nalad, to pak chodim a zkousim hadat, co kdo vari a jestli nema prepaleny olej, jestli se mu ta bramborova kase povedla a podobne:)

moc rada saham na novevzrostle konce jehlicnatych stromu - jsou tak mlade a stavnate

Sedět na nábřeží a koukat na vodu.
Toulat se cizím městem a nikam nespěchat.

Včera ozvláštněno hnízdícími labutěmi. Měli už jedno labuťátko vylíhlé a jeden z rodičů ho učil potápět se, druhý seděl na vejcích. Potom se nenápadně, aby si malé nevšimlo, vystřídali. Když druhá labuť dlouho nesedala do hnízda kvůli očistě a čechrání peří poznala jsem kdo je kdo! Samička se s mládětem vrátila, vystrkala samce od hnízda a pořádně ho "seřvala" a usadila se zpět na vajíčka... Chvíli trucoval ale pak začal trhat trávu a házel ji tak aby na ni dosáhla. Vypadala vyčerpaněji a vůbec byla daleko starostlivější - pečlivě odháněla otevřeným zobákem kachny, kavky a holuby neustále se motající kolem, a obracela vajíčka a podestýlala jim každou chvíli.
Pobavilo mně, jak se ji snažil usmířit "květinou", když se na něj zlobila že neplnil správně svoje povinosti! :-)

Vyržela bych tam sedět celé dny, ale nakonec jsem tam byla asi jen dvě hodiny. Kdybych v tom městě bydlela, chodila bych se na tu rodinku koukat každý den...

udělat srdíčko z alobalu a dát ho muži k připravené snídani

RUSALKA: Nejsi.

ZUZKAOU:
TRISSIE: No jo, bohužel, někdy mají ty malé radosti i druhou stranu mince.
Pole slunečnic je zase úplně jiná radost. Tam není ta jednolitá barva, ale každá ta slunečnice je jakoby individuum, přirovnala bych to třeba k orchestru nebo pěveckému sboru. Každý sám o sobě krásně hraje nebo zpívá a dohromady je to pak obrovská síla. U pole slunečnic mi stojí za to zastavit a fascinovaně na ně zírat.

ACIDIKTATEK: Ha! A to jsem myslela, ze jsem jediny cune! ,)

loupat černej prostředek z lékorek a schovávat si ho všechen na konec

a co teprv, když se setmí a člověk může pozorovat odrazy světel na vodě! :)

2ADELL3: moje soukromé "moře" je Vltava od zhruba Malostranské po Karlák... hrozně ráda se tam procházím po nábřeží, pozoruju vodu, racky, lodě... má to tam pro mě takovou mořskou atmosféru:)

miluju to divne nazloutle svetlo, kdyz se tesne pred zapadem slunce roztrhaji mraky po desti..

GABBIANO: no mě by stačilo, kdyby té žluté bylo jen trošku a občas, tak jak to bylo, když se z řepky dělal jen olej a ne nafta. Barva je to krásná, jenže to smrdí, je to jedovaté pro srnky, jsou kvůli tomu drahé potraviny a lít bionaftu do aut byl skoro tak blbej nápad, jako nechat zastavit pole slunečníma elektrárnama, které stojí jen proto, že na ně byly slíbeny dotace.

Moje třináctiletá dcera jednou řekla, že by nechtěla bydlet v zemi, kde nejsou žlutá pole. Brali jsme to jako takovou vtipnou hlášku. Minulý týden jsem jela po silnici, po obou stranách rozkvetlá řepková pole a ta žluť mi způsobila ne malou radost, ale úplnou euforii. Najednou jsem pochopila, jak to myslela. Plula jsem tím žlutým mořem a říkala jsem si, že bych bez těch žlutých polí taky být nemohla.

ELS: ja jsem vcera v noci byla u certovky smrdelo to tam tak lehce rybinou a solí..najednou jsem byla u more:)