Kdyz jsem byla mala, milovala jsem pocit rozmatlanyho a zahy usychajiciho Herkulesu mezi prstama a na dlanich.. vcera jsem to zase zkusila a jak se to odlepuje z brisek prstu je neskutecna parada.

Pozorovat premeny barev kolem nas.. Treba cajovy pytlik do horke vody. Nebo jahody do mlika. Nebo citron do caje..

vylézt na silo u rybníka a být schovaná v korunách stromů. Tam přemýšlet třeba o životě chrousta a neřešit okolní svět pode mnou, který o mě neví...

užírání syrovýho těsta na koláč. procházka v letním dešti. nebo kombinace kniha+gauč+deka+kakao a déšť za okny. jo a taky ta sametovost meruňkový slupky.

Přijet brzo ráno do města, které neznám a pozorovat, jak se pomalu probouzí. Projít si turistická místa bez turistů, setkávat se jen s domorodci, pozorovat, jak připravují obchůdky a restaurace k otevření, pošťáka, jak rozváží poštu, pekaře, jak rozváží chleba. Vychutnávat si tu atmosféru, kterou město za hodinu za dvě úplně ztratí.

když je v létě teplo, prší a fouká vítr, a člověk zmokne a hned zase uschne

vlhký vzduch po dešti :)

tancovat naboso:)

probudit se a zjistit, že ta pohádka se mi jenom nezdála :))

Šťourání v uchu vatovou tyčinkou, když ucho svědí ... :]

Sobotní snídaně, čerstvá káva se smetanou, křupnutí ještě teplé kaiserky, když jí rozlomíš. Lžička medu spouští jantarové slzy do másla. Je ráno, právě přestalo pršet.

RUSALKA: Nebo ten pocit, když se probudím a zjistím, že doma někdo je.
Musím říct, že znám oba pocity, dřív jsem milovala ten tvůj a teď mám čím dál tím radši ten druhý. Prostě záleží na okolnostech.

ten pocit, že se probudím a zjistím, že doma nikdo není ,)

Miluju poslouchat člověka, který mluví o něčem co má rád, rozumi tomu a rad to dela .... i když je to něco co mi vůbec není blízké... když má někdo něco rád tak o tom umí mluvit hrozně krásně ...

VEENA: Vůbec vzduch po letním dešti...

Ten ranní vzduch po bouřce, když je k tomu i teplo.

moc rada omyvam cednik, ten kovovy, hladim ho jako kulatou hlavicku, cimz rozdelim vodu pravidelne po cele kopuli, aby byla cista

moc rada cicham svym kockam k vouskum a necham se jimi simrat, obcas se zachichtam, kdyz vlhkym studenym cumackem zvedave a svykulenyma ocima dotknou se me tvare

moc rada chodim za prudkeho slunce po ulici se zavrenyma ocima a sklebim se na ostatnim a tesi me, ze je nevidim - vubec rada chodim sama ulicemi, zvlast kdyz uz je tma a ulice jsou jeste horke, ozyva se hlahol z kavaren a vzduchem se linou vune ruznych jidel a ruznych nalad, to pak chodim a zkousim hadat, co kdo vari a jestli nema prepaleny olej, jestli se mu ta bramborova kase povedla a podobne:)

moc rada saham na novevzrostle konce jehlicnatych stromu - jsou tak mlade a stavnate

Sedět na nábřeží a koukat na vodu.
Toulat se cizím městem a nikam nespěchat.

Včera ozvláštněno hnízdícími labutěmi. Měli už jedno labuťátko vylíhlé a jeden z rodičů ho učil potápět se, druhý seděl na vejcích. Potom se nenápadně, aby si malé nevšimlo, vystřídali. Když druhá labuť dlouho nesedala do hnízda kvůli očistě a čechrání peří poznala jsem kdo je kdo! Samička se s mládětem vrátila, vystrkala samce od hnízda a pořádně ho "seřvala" a usadila se zpět na vajíčka... Chvíli trucoval ale pak začal trhat trávu a házel ji tak aby na ni dosáhla. Vypadala vyčerpaněji a vůbec byla daleko starostlivější - pečlivě odháněla otevřeným zobákem kachny, kavky a holuby neustále se motající kolem, a obracela vajíčka a podestýlala jim každou chvíli.
Pobavilo mně, jak se ji snažil usmířit "květinou", když se na něj zlobila že neplnil správně svoje povinosti! :-)

Vyržela bych tam sedět celé dny, ale nakonec jsem tam byla asi jen dvě hodiny. Kdybych v tom městě bydlela, chodila bych se na tu rodinku koukat každý den...