Jsem u moře a chodím v tom mokrém hladkém písku, kde se dělají stopy, které v příští chviličce moře zase uhladí. Připadám si jako blázen, ale vydržela bych takhle chodit a pozorovat ty stopy snad celé dny.

dneska někdo v tramvaji hrál na foukací harmoniku:)

Kdyz zfoukavam z uschnuty pampelisky paraplicka tak, aby tam zustalo jen jedno, posledni. Tomu pak preju stastnej let a koukam kam az doleti..

mám rád, když objevím poetiku i na místech, kde by ji člověk opravdu nehledal:

tak třeba taková železniční zastávka Hněvice, kdesi v polích:



takže nejen hvězd je nebezpečno se dotýkati:)

padající listí na podzim

ranní pohlazení slunce v létě a cvrčci, když usínám

přikrytí dekou od něj v polospánku

,,maminko" i 300x za den od syna...

kdyz jsem jela z marjanky na malostr. namesti v tramvaji uplne sama, krasne jsem si zazpivala:)

Když se vzbudím uprostřed noci, kouknu na mobil kolik je vlastně hodin, a tam bliká SMSka od něj... :)

Poslední dobou mi činí radost mytí rukou, když přijdu domů "olezlá" z dopravních prostředků.

VEENA: ja jsem ted oblizovala na poste 20 znamek, prestoze mi pani nabidla "vlhcitko" (aneb nevim, jak se to jmenuje)...uzasny!

radost kdyz si do autoradia dam nepopsany CDcko a zjistim ze to je CDcko ktery hledam uz leta a na nem najdu supr pisnicku. slapnu na to a pripadam si jak James Dean v Rebelovi bez priciny....

Mám takovou malou radost, když si vždycky vzpomenu, jak chutnalo lepidlo ze známek a obálek :)

tak nějak... mám pocit, že to sem taky patří:

zalézt si pod vlněnou deku,s pořádným hrnekm čaje,a dobrou knihou... a v tu chvíli je mi jedno,i kdyby venku padaly trakaře :) nebo pozorovat motýla,nebo včelu,v jejich denní honbě za nektarem :) ležet jen tak na louce,mít zavřené oči,a poslouchat svět kolem sebe - ptáky,hmyz,šumění větru v listí stromů... nebo cítit teplé kapky deště na svých pažích... je toho víc,ale člověk,co se neumí radovat z maličkostí,neumí žít :)

Cítit vůni žní :-)

videt to, co ostatni v tu chvili nevidi...
treba jako to pirko vcera v metru, ktere se vlnilo vzduchem. Zvedlo mi to naladu :-)

Taková malá velká radost je slyšet vždycky pískání sýkorek, kterak obletují krmítko se zavěšenou lojovou koulí, a nedaj pokoj ani potom, co jí vyzobou. (a to jsme se zezačátku báli, že ty ptáci blbý budku ani neobjeví :)) Teď máme co dělat, abychom stíhali doplňovat :))

Zachumlat se do čerstvého povlečení.

...ted k tem radostem pribylo i datum a cas meho predchoziho prispevku. ;)

Trhat perforovanej papir - toaletak nefunguje, musi to bejt papir hrubsiho "zrna" nez to. Treba u listku na vlak, kde vetsinou zbyde po strojovym ustrihnuti takovej tenkej milimetrovej prouzek, kterej si pak muzu ke sve velke spokojenosti odtrhnout sam. Cim sirsi prouzek na me zbyde tim lip. Ale to byl jen priklad. Jedna se o perforovany papir temer vseho druhu.

Krasneho dne vinsuji.

:)