Já děsně ráda nabádám k tichosti kuchyňskou minutku. Při vaření, když přijde její čas, na ní třeba prsknu:"Mlč! Ty křikloune..." :D A taky mám ráda, když se přichomejtnu k nějaký skupince seniorů a zjistím, že tam dědoušové oslovují babičky jako "děvčata". :)

KOERHE: tyjo, presne, casto jsem chodival pesky treba pres kus prahy, jen tak, sentimentalne, u stanku na Flore si koupil jen tak smazenej sejra do ruky, a sourave dosel treba na Slavii, a pak jel domu busem :)

(jednou me vytroubil na prechodu nejakej nervozak, protoze jsem ukusoval syr a sel fakt sourave, tak jsem sel k nemu ale ujel, srab )

Jít občas z práce neplánovaně oklikou jinudy a vzít to kolem rybníka nebo přez pěkný park dokáže úžasně pročistit hlavu a zlepšit náladu :) Pak stačí jen vypnout, zpomalit a neřešit čas, užívat si jak se probouzí příroda po zimě.

Ha! Dík všem! :) Splní se mi jeden malichernej sen. X)

čichat vůni spáleného březového dřeva

Dal jsem si odpoledne matraci na balkon, udělal čaj, opřel nohy o zábradlí a nechal do sebe prát slunce :)

jidlo v krabickach (cina atd..)

MYS_USATA: Mě tak první tři roky mého pravidelného létání (cca 2x měsíčně) vždycky vzlet dojal k slzám. Ale už jsem si zvykla.

MYS_USATA: Jo. Ta chvíle kdy cítíš jak se kola odlepily od země... :)

Úsměv malého dítěte na ulici... když vidím prcka, usměju se na něj a zamávám. A když mrně reaguje a taky mává, celý den mám prozářený :-)

miluju vzlet v letadle

Vzájemný pohled do očí společně s úsměvem se sympatickým neznámým, který jel na protější straně eskalátoru. (Už se mi to dlouho nestalo, a naprosto mi to rozzářilo zbytek odpoledne).

Roztavit hrotem pajky celou misku kalafuny a zakourit tim celou mistnost :) Jak malej

EETEE: podľa mojich skúseností majú starší ľudia radosť, keď si trocha drzejšia(v rámci srandy). Mne to tiež často prechádza-tak sa len kľudne bav ďalej

dnešné skvelé raňajky prebraté od J.R.R. Tolkiena. Čerstvý chlieb, kysaná smotana a med :)

ten vítězný pocit, když člověk odchází od zubařského křesla

EETEE: Jedna z kolegyň dodělala sněhuláčkovi popelem z nedopalku očíčka...tak jsem neodolala: jsem zvědavá co asi říkaly kolegyně v pátek, odcházela jsem dřív, ale zaběhla jsem na balkon a sněhuláčkovi ještě dodělala "mrkev" z oranžového papíru a "hrnec" z modrého... Jojo, kravinky na to mně užije!

Další malou pracovní radostí bylo, když jsem se jindy vrátila do kanclu a zjistila, že jedna z kolegyň kouří. Připlížila jsem se k balkonu a zavřela klikou dveře...pěkně nadskočila, protože se lekla, že se jí dveře zabouchly...tak jsem tam stála a chechtala se. Pohrozila mi ukazováčkem a smála se taky. Na to že je starší než moje mamka a vykám jí, si docela dovoluju...a prochází mi to! :-D