Nevím, jestli to už nahraničí spíš s obsesí, ale zkusím to:

Snažit se otevírat všechny sušenky, obaly od vloček, obvazy, pytlíky těstovin, prostě cokoliv co má takový ty dva cípy a šev uprostřed tak, aby se to doopravdy otevřelo (a bezchybně) na tom švu. Tuhle mi udělali čáru přes rozpočet ty nové obaly, co mají nad švem ještě třeba půl centimetru zataveného vrchu. Takže otevírat to přes prostředek je strašně těžký a náročný - vlastně to ani moc nejde :(

...a s tím souvisí i otevírání zauzlovaných pytlíků zásadně tak, aby se rozuzlovaly a nikdy nepotrhaly (ačkoliv to bývá často jedno)

Sankovanie

Smetala jsem napadlý sníh z chodníku a tam, kde jsem ho odmetla, zůstaly na holém chodníku sněhově obtisknuté moje stopy, kudy jsem předtím prošla :)
A chytala jsem vločky na jazyk a na hřbety rukou - vždycky to krásně zastudilo, a postavila jsem si na zídce minishěhuláka :)
(A dala jsem mu jméno Navážka, protože jsem mu udělala malou hlavu a vypadá trochu jako troll:))

když tak čtu nahoře o creme brulée z Amelie, mám taky něco...český jogurt "dole čokoláda, uprostřed bílý jogurt a nahoře růžové želé" Už léta mám rituál, nejprve olíznu želé na víčku, pak zabořím lžičku do želé a vylíznu trochu bílého, pak rozkrájím želé a postupně ho míchám s čokoládou i tím bílým...bývával lepší, ale je pořád moc dobrý. hlavně smíchaný uplně dohromady s těmi kusy želé, zvlášť nebo postupně bych to nesnědla :)

když odemknu unavená z páce dveře od bytu a nikdo ještě není doma! to pak někdy i uklidím!:D

procházet v duchu domem svého dětství u babičky na venkově a vybrat si způsob vnímání. jednou jdu po hmatu, dotýkám se v duchu předmětů, našlapuju na shchody, rozsvěcím starý vypínač, ten kulatý, sedám si vedle teplých kamen, dotýkám se babiččiných látek a popaměti sjíždím prsty spirálu na noze dřevěného stolu. jednou to beru po vůních, jinak to voní nad schody - po bylinkách, jinak v komoře, v kuchyni, světnice voní domácky... jednou poslouchám, jak kokrhá ráno kohout, vržou schody, hučí oheň v kamnech, tikají staré hodiny ve světnici a večer klinká přejezd za chalupou... a vracím se domů mnohem bytostněji, než v pouhých vzpomínkách.

spravil som si vcera vecer prveho "proflakleho" andelicka :D a zaplaval si v jazere medzi ladovymi kryhami. Tiez som zistil, ze je to trocha bolestive.

dívat se na staré černobílé fotografie lidí, mužů a žen a přemýšlet jací asi byly, jak vnímali ten svět, mysteriozní na tom je, že už tu dávno nejsou, přitom ty jejich výrazy...

zjistil jsem, že to mléko v lednici ještě není zkažené a tak jsem si z něj udělal puding, který jsem neměl snad dva roky:)

Dnes som sa bol prvýkrát kúpať v jazere s miestnou skupinkou otužilcov. Voda mala asi dva stupne, ale ten pocit, keď človek vylezie von je skvelý. Všetci okolo mali z kúpania dobrú náladu, preto bolo príjemné to snimi absolvovať. Hlavne na Štedrý deň.

Ten dokonalý pocit po úspěšném složení zkoušky (ať už jakékoliv), na které vám opravdu záleží.

Kdyz v knizce, ke ktere se dostanu po dlouhe dobe, najdu venovani, ktereho jsem si nikdy nevsimla :)

vune novych knizek, diky ktery si vzpomenu na tu prvni, co jsem precetla kdysi:)

KOMPAS: Nebo nahlas cestou domů prázdnou ulicí