Stát při čekání na bus od školy sama na zastávce a nastavovat obličej dešti, a doma se usušit a udělat si kotel horkého čaje...

Jooo mi připomíná kachny co čekaly na bus na dvorcích. Jako kdyby to byla samozřejmost. Nenastoupily teda, ale profitovaly z blízkosti stánku s pecivem.

MIYU: to mi připomnělo mou malou radost s kachnama - jdu akhle v Hradci do školy a vidím pána, kterýmu jdou hned za patama dvě kachny a jeden kačer. Pán se tu a tam nevěřícně otáčí, hledí na ně sice bezradně, ale evidentně potěšen jejich milou přízní. Pak pokrčil rameny, vydal se směrem k parku - kachnama následován, jako kdyby odvěky věků byli spolu - Muž, který měl rád kachny.
Se srdcem změklým a dojetím pohnuta jdu dál a kdo nejde naproti mě? Kachny. Přímo před školou. Chovaly se jak pražští holubi, vochomejtaly kolem mě, legračně vrtěly zadkem a byly super. Dávám jim tedy croissant, co mám k snídani, ovšemže po kouskách, a záhy zjistím, že jsou tak ochočené, že je můžu krmit přímo z ruky!
Bylo to skvělý, nikdy jsem kachny nekrmila přímo z ruky, zobák mají těžký a tvrdý jak kámen.
Ačkoli pršelo a bylo pochmourno, byla to jedna z mých nejpříjemnějších snídaní:)

pozorovat vrabce mistrně prolétavající skrz oka v drátěném plotu

déšť, který padá dost drobně na to, aby se v něm dalo tancovat a stejně člověk nepromoknul naskrz:)

po dvaceti letech si dát jízdu na řetízkáči

Prvni jarni deste...a jak to hezky voni .-)

takova mala radost potkana cestou do prace .)

cestou do práce mi na ulici nějaký mladík podával kytičku šeříku, byla jsem z toho gesta tak v šoku, že jsem odmítla (ačkoliv to nebyl žádný bezdomovec ani opilec, kteří mně většinou na ulici kontaktují), ale vyloudilo to úsměv na tváři a dobrou náladu...

ptačí zpěv

vune cerstve posekane travy ve vzduchu a ranni slunicko co zahralo po ceste na kole do prace

Když jsem čekala na poště v šíleně dlouhý frontě a pán mi dal svoje nižší číslo, abych přišla dřív na řadu..

když mi tři lidé v tramvaji oplatili úsměv, to se moc často nestává...

větve stromů s jarním listím a slunce, které jimi prosvítá

okna otevřená dokořán a za nimi kousek zahrady, zeď a park...

Těší mě, že teď každé ráno cvičím, cítím se skvěle a konečně jsem pochopila TEN princip. Holka necvičí, aby byla hubená, ale aby byla silná.. (:

když se vrátíme domů a celý dům je provoněný těmi rohlíky, co jsem před odchodem upekla

ja mam malou radost, kdyz varim a micham jidlo vareckou, domicham a o hranu hrnce setresu rytmickym vytukavanim cast nejake pisne a pokazde tajne doufam, ze muj mily uhadne, co je to za pisnicku :)