TOMASINO: na několik žádostí dokládám foto:

Jet úplně novým autem který najelo všehovšudy 20 km. Nikde ani smítko, všechno nový, neohmataný, právě sundaná folie. Skoro jsem nechtěla vystoupit.

ILLUZE: jenže to už je větší radost, tím pádem off topic

když zjistím, že se ty roky hledání člověka s těma pravýma rukama vyplatily, a najde se...

pes jak viděl, že spim na zemi, tak mi narval xicht do mýho a spali jsme tak společně....každej z nás měl prdel.

MONROE: tak proč by se nezachovalo, ale pateticky tvrdit, že vždy?

Těšit se na cokoliv, co jsem strašně dlouho chtěla udělat, a najednou vím, že se to chystá :-)) to těšení se je kolikrát dokonce lepší, než ta samotná věc :-)))

MONROE: A tohle by si měl přečíst každej, kdo protěžuje psy jako nejvěrnější přátele člověka. Tohle je vážně nádherný..

MONROE: paradoxně jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem se vracel do údolí a prohlížel jsem si svítící okno, za kterým na mě tehdy někdo čekal...

Když jsem v práci, tak si otevřít do pár internetových oken webkamery ze světa. Třeba na islandskou přírodu a nebo s napětím čekat, až se losi ve švédsku příjdou najíst do krmelce. Prostě sedět v Praze, ale být úplně jinde. Vlastně vůbec nepotřebuju cestovat.

na místě, kam jsem si ve vlaku sedla, bylo zvenčí v prachu na okně
nakreslené srdíčko, které bylo vidět jen když svítilo přes okno slunce.

lizat arasidovou nugetu z ty malý vanicky jako když jsem byla malá a řešit, ze je nalepena na horním patře a nejde dolů.

KLEER: Naopak, člověk přeci má odpouštět. Je to složitější, ale po čtyřech letech je to opravdu radost.
A tak třeba: Po dlouhé době si uklidit stůl a moci zase všechno rychle najít. :)