a ve vlaku leží dvoukoruna a ja čekám, kdo ji zvedne a bude mít radost....už aspoň měsíc jsem žádnou nepotkala.

STENNY: ono vůbec takový to když v zimě poprvé po dlouhé době ráno slyšíš řvát ptáky je moc pěkné.

Vejít do pokoje, ve kterym jste dlouho nebyli, a cejtit tu vůni a tak.

Para stoupajici z mokreho lesa po destive noci

Poslouchat sýkoru, jak zpívá... v únoru!

Při skvělý hudbě v uších si představovat, že to já mám tak krásnej hlas, potichu si zpívat, otevírat přitom pusu a ignorovat lidi kolem.

Dát se v metru do řeči s klukem se psem a celou cestu si jen tak povídat. Vůbec se jen tak dávat do řeči s lidma v metru, nebo se na ně aspoň usmívat.

když luxuju a jak to udělá takový ten cinkavý zvyk, když se nasaje něco tvrdšího...jak to břinká o tu kovovou část a pak o tu plastovou, je slyšet, jak to putuje... mám vždycky takový pocit uspokojení :-)

Vzít si kamínek, když se mi nějakej líbí.

olizovat rampouchy!

přivonět k ovoci (jablko, pomeranč...) před tím než ho začnu loupat/krájet/konzumovat

Najit v kapse bundy kastan z lonskyho podzimu. A vzpominat odkud asi byl.

když mě sám chytne na ulici za ruku a ten moment, co netrvá ani vteřinu, kdy se naše prsty dotknou

neukusovat, ale loupat rohlíky (nejlepší část rohlíku na obrázku:))

ukusovat čerstvě upečené rohlíky ještě teplé...

Vune cerstve poseceny travy. Vune cerstve umlety kavy v rucnim mlynku. Vune kociciho kozichu prohratyho sluncem. Vune lesa po desti. Vune cehokoli po desti. Vune zasnezenych kozenych rukavic.

Vůně lampovýho oleje, kterej nesnášim, ale je to tak strašně typický, že to mám vlastně ráda.

A taky když prší a jsem doma. Jak bubnujou kapky deště o střechu.