Baví mě nechat lidem ve vlaku či metru přes raměno číst můj časopis a nenechat je to dočíst do konce a znova a znova a znova na dalším listu :c)))

Nechat se unest pocity, ktere vyvolava pohled na jezirko hemzici se vodnim ptactvem, posadit se na lavicku a koupat se v paprscich slunce, nasavat vonavy vzduch a zapomenout na vsechno ostatni kolem. Zavrit oci a vnimat rude fleky pod vicky, citit simrani slunce na nose, nechat zvuky okoli aby se smisily v neurcite halekani stada. Zaznamenat lehky vanek, ktery se vplete do mych vlasu a pohladi mi zatylek. Chvilkova husi kuze, nez se chladny vzduch odporouci do vetvi stromu, kde si bude chvili sumet. Slyset kroky a hlasy cizich lidi kolem me a hadat jak vypadaji a co maji na sobe. Jak vypada jejich pes ktery se protahl tesne kolem mych nohou a ted ziznive hlta vodu z jezirka. Zblunk a frnk. Zpev operencu.

očíslovat šnekům ulity a pořádat závody!

vzájemný pozdrav a úsměv, když se člověk míjí s cizími lidmi při běhání....

Sebrat z chodniku brouka, sneka, housenku, nebo zizalu, které by mohl někdo rozslapnout a premistit je na nejblizsi travnik.

jak si v průběhu života vědomě měním styl svého písma.. jednou za pár let změním tvar libovolného písmene a to způsobí řetězovou změnu ve všech ostatních.. a baví mě to sledovat až k počátku, kdy jsem si ve 13ti začal psát deník:)

Díky tomuto auditku a příspěvku od HELA objevit, že něco jako Postcrossing vůbec existuje. Ihned se zaregistrovat a těšit se na první odeslaný a první přijatý pohled...

Najít předmět z dětství, co měla doma schovanej moje babička.

A vyměňovat si pohledy s lidmi z celého světa přes Postcrossing - nedávno jsem ho objevila a ještě mě neopustilo nadšení:) Nejvíc mě baví vybírat pohledy pro různé lidi podle jejich zálib, ale je fajn je i psát - už jsem zapomněla, jak jsem oboje jako malá milovala. A když člověk ve schránce najde pohled, tak je to taky super pocit - a nečekané překvapení, protože nikdy nevím, kdy přijde a odkud:)

Mám teď rozečtenou jednu knižní sérii, která se mi hodně líbí, a už jsem se blížila ke konci poslední knížky... U posledních stránek jsem zjistila, že příběh tak nějak úplně nekončí a rozuzlení se nekoná. Vyděsila jsem se, že autorka sérii nedopsala a že nikdy nebudu vědět, jak to mělo skončit, vrhla jsem se k Wikipedii a objevila jsem, že to, o čem jsem byla přesvědčená, že je čtyřdílná série, má _ještě jeden_ díl... Ani nevím, jestli to můžu počítat jako malou radost, jak moc jsem byla nadšená:)

podívat se v metru na úplně všechny boty a tipnout si, co je v nich za lidi bez podívání se nahoru...

a také si představovat lidi se kterými si často pracovně telefonuji, jak asi vypadají a pak si s nimi dávat nesmyslné schůzky, abych si svůj tip ověřila :c)

Chili chilli skvěle zpracovalo dané téma

http://cilichili.cz/blog/20-cistych-radosti-nasich-zivotu/

Brzo rano zpracovavat hlinu a pak drzet prvni salek kavy v tresouci se, unavene ruce. Polykat ranni paprsky slunce a sledovat cigaretovy kour, ktery stoupa vzhuru. Je to uz hodne let, co jsem to zazila naposledy. Chci jeste!

Já spím ráda nahá i v nečerstvých... :-)
A dneska ráno jsem viděla kosáka, jak se labužnicky koupe v kaluži. Malém jsem kvůli tomu nestihla vlak. :-D

Spát nahá v čerstvě převlečených peřinách.

když mě nad ránem vzbudí vůně právě pečícího se chleba

Vidět nadšení z jara a pohybu u dětí. Zrovna dneska hlouček dětí čekal před obchoďákem CČM a žádné z nich ani na chvilku neposedělo a dvě holky dokonce metaly hvězdy. Tu hvězdu bych měla někdy zkusit, je to už tak dááávno....

vzit kytaru a pridat par tonu k tomuto: http://www.youtube.com/watch?v=TvH5pCYPNdg