Vyhodit do sberneho kontejneru a popelnice veci, ktere doma clovek X let obchazi s tim, ze se jeste budou hodit...ta uleva a radost pri pohledu na volne misto a ze uz to nemusim resit :-)

prohrábnout prsty trávu vlhkou od ranní rosy

Kdyz si nekdo na ulici zacne pobrukovat pisnicku, ktera vam zrovna zni v hlave

Šahat si do vlasů a čuchat k nim, když jdu od kadeřnice... takový hebký, jemný, krásný a voňavý jsou. :)

pomalu vybalovat oblečení, které ještě voní mořem, pískem a sluncem, a znovu prožívat, co už se nevrátí

kdyz se moje dite usmeje :)

Tichý šelest listoví, který tady nese vítr oknem a očekávání zítřejšího dne, kdy si budu moct konečně odpočinout a nechat se unášet klidným hlasem mého milého. Po dvou týdnech. Konečně (:

Baví mě nechat lidem ve vlaku či metru přes raměno číst můj časopis a nenechat je to dočíst do konce a znova a znova a znova na dalším listu :c)))

Nechat se unest pocity, ktere vyvolava pohled na jezirko hemzici se vodnim ptactvem, posadit se na lavicku a koupat se v paprscich slunce, nasavat vonavy vzduch a zapomenout na vsechno ostatni kolem. Zavrit oci a vnimat rude fleky pod vicky, citit simrani slunce na nose, nechat zvuky okoli aby se smisily v neurcite halekani stada. Zaznamenat lehky vanek, ktery se vplete do mych vlasu a pohladi mi zatylek. Chvilkova husi kuze, nez se chladny vzduch odporouci do vetvi stromu, kde si bude chvili sumet. Slyset kroky a hlasy cizich lidi kolem me a hadat jak vypadaji a co maji na sobe. Jak vypada jejich pes ktery se protahl tesne kolem mych nohou a ted ziznive hlta vodu z jezirka. Zblunk a frnk. Zpev operencu.

očíslovat šnekům ulity a pořádat závody!

vzájemný pozdrav a úsměv, když se člověk míjí s cizími lidmi při běhání....

Sebrat z chodniku brouka, sneka, housenku, nebo zizalu, které by mohl někdo rozslapnout a premistit je na nejblizsi travnik.

jak si v průběhu života vědomě měním styl svého písma.. jednou za pár let změním tvar libovolného písmene a to způsobí řetězovou změnu ve všech ostatních.. a baví mě to sledovat až k počátku, kdy jsem si ve 13ti začal psát deník:)

Díky tomuto auditku a příspěvku od HELA objevit, že něco jako Postcrossing vůbec existuje. Ihned se zaregistrovat a těšit se na první odeslaný a první přijatý pohled...

Najít předmět z dětství, co měla doma schovanej moje babička.

A vyměňovat si pohledy s lidmi z celého světa přes Postcrossing - nedávno jsem ho objevila a ještě mě neopustilo nadšení:) Nejvíc mě baví vybírat pohledy pro různé lidi podle jejich zálib, ale je fajn je i psát - už jsem zapomněla, jak jsem oboje jako malá milovala. A když člověk ve schránce najde pohled, tak je to taky super pocit - a nečekané překvapení, protože nikdy nevím, kdy přijde a odkud:)