KALHOTKA:
KLEER: jé, teď jsem si vzpomněla, jak jsem jako malá sledovala z tramvají vedle jedoucí autobusy (a naopak) a brala to jako závod - měla jsem vždycky radost, když ten "můj" dopravní prostředek dojel dřív :)

KALHOTKA: já to miluju, když stojí na semaforu dvě auta, nebo ještě líp šalina s autem, když vypadají, jak kdyby se připravovali na start a dramatickej závod :)

potkat ve čtyři ráno na benzínce uprostřed Německa někoho, kdo mluví česky

snažit se podle přízvuku odhadnout, ze které části ČR je člověk, se kterým právě mluvím

Ta setkání, kdy si na opuštěné chatě v horách popovídáte s někým "cizím" hluboce a opravdově a další ráno zase každý vyrazí svým směrem na cestu a už se nikdy neuvidíte...

když ztratím nějakou věc, drobnost, kterou jsem měla ráda (naposledy třeba ručně šitý deníček s kresbami), tak chci věřit, že ji najde někdo, komu udělá radost.

nechávat po sobě stopy - bombičky z pera a drobná origami
a nacházet cizí stopy podobného druhu

ZUSKA: a ještě lepší najít je "nevybalený" a čekat jestli vevnitř bude jeden nebo dva. něco jako kinder vajíčko.

OLLSON: na tohle jsem úplně zapomněla :) díky...

jako děti jsme to dělávali se staniolem od tabulkových čokolád... čím větší tím lepší ;-)

kdyz vyhladim prstem obal fidorky nebo nugatu z bonboniery

když přijdu unavená/rozmrzelá z práce a doma mě radostně přivítá pejsek. tu radost na mě vždycky přenese.

ta radost, když jsem si vzpomněla, jak udělat oči a uši zvířátkům z kaštanů a ty obdivné pohledy našich dětí :)

Když si ráno ke cvičení pustím playlist Sigur Rós a u poslední anjali mudry se spustí Hoppípolla. Vnitřní radost.

KETA: žiši, poslední měsíc přesně tohle dělám - očichávám kdejakou růži, i ty co vystrkují květy zpoza plotů :)

dostávat obrázky

zabořit nos do krásné, voňavé růže (nebo jiné květiny), čuchat a čuchat a snažit se udržet si tu vůni v sobě co nejdýl

Neskutečně mě naplňuje si za slunného rána dát cigárko na balkonu a pokecat se všemi sousedy jestli rostou houby, jaké bude počasí a co se děje ve vsi. Kolikrát člověk poklábosí i s cizími - vesnický život je v tomhle moc fajn!

vstat pred svitanim a vychutnat si vklidu tu nadheru...obycejna,ale fascinujici podivana

Jen tak začít plakat, vybrečet se, a zas se usmát.

Kdyz pozde vecer uleham do postele s knizkou - nejlepe po dni, kdy jsem udelala kus prace, coz me hreje u srdce a pred sebou nemam uz nic, nez zhruba pul hodiny cteni, kdy si jen tak hovim v perinach a pak jeste chvilky bajecneho spanku.