Včera si vedle mě v metru sednul starý pán s voněl malířským ateliérem. terpentýnem a barvama. tak jsem tu vůni chytala dokud nevystoupil.

MOIAA: jé, tak to je dvojitá radost, mít vypěstovanou rostlinku jako památku z cest - jedlou a dobrou památku :D To asi příště zkusím, jestli potkám něco vhodného :)

EETEE: nám voní celá lipová alej v ulici a nejlepší to je za teplých nocí :-)

chodím se na něj koukat a obdivuju ho skoro každý den :D

Malé první klubající se rajče z rajčat, které pěstuji od semínka :))) Snad teda vyroste.

Miluji vůni rozkvetlé lípy, malá - velká radost posledních dní.
Naštěstí rostou vždycky nejdále za rohem v ulici, nebo rovnou v té co bydlím. Takže vždy na dočuch! :-)
Když procházím a cítím tu vůni, zní mi v hlavě Přemyslova píseň "Ó, vy lípy".

Asi ne nadarmo je ta lípa státním symbolem... ;-)

Pro mně osobně je ta vůně určitě víc o vlastenectví, než vyhraný hokej...

procházet mezi rozkvetlými keři, stromy i zahradami a cítit každou jednotlivou rostlinu zřetelně a jasně oddělenou od ostatních. Začalo to peckovinami a šeříky, pokračovalo to třeba bezinkou, teď voní okrasná roští různých druhů barev a vůní, růže, pivoňky...
Je fajn "prožít den svým nosem"

Taková… obzvlášť randomí radost.
Když zapomenete v lednici hrnek s bílkem, až vyschne, pak ho najdete, klepnete s ním o dlaň a najednou je dno plné drobných, třpytivých úlomků citrínu. :)

Večerní sprcha studenou vodou... Obzvlášť v horcích.

uz je zase cerven, takze vylezt na balik sena a kochat se krajinou :)

fakt velmi malá radost v neradosti - ale když zjistíte, že se u vás v bytě na zemi spí taky dobře :-D

Když vás partner v noci automaticky objímá a hledá.

minulý týden jsem kousek za Kotvou našla hopika. decentne jsem do něj kopla a odskákal vážně daleko a zůstal v rohu, kam asi moc lidí nechodí. teď jsem šla kolem a už tam není. tak snad někomu dělá radost.

NOPOLICE: ano, a bylo to skvely! nefalsovana radost, z toho, ze jsem to prezila :)

projet se paterem nosterem z prizemi zpatky do prizemi :)

Běžet / jít uprostřed silnice v čas, kdy je jasný že tamtudy nic nepojede, jako například teď a vnímat to padnuté ticho, co v sobě nese ozvěnu provozu a čerstvosti pohybu v časy jiné.