Projít se bosýma nohama po nahřátém asfaltu/betonu.

Když je před deštěm ve vzduchu cítit ozón.

když mi pod rukama pomalu vzniká povídka... a když sama postupně zjišťuju, co jsou vlastně mé postavy zač :)

tajné orgasmy každého milovníka jídla:



když protrhnou krustičku na crème brûlée.

nebo když zakrojí svůj čokoládový fondant a ten teče, přesně jak má.

a co teprve ty sexy krouživý pohyby při zalívání čerstvého kafe!

Nebo napětí, než se čapne plynovej hořák… oooooch…

když propichují maso na špíz.

anebo zakrojí stejk a ten je medium rare, pěkne podle jejich gusta.

anebo panenka, když je uvnitř krásně růžovoučká a měkká.

když krájí cibuli se zavřenýma očima a nepořežou se u toho.

a to křupnutí, když poprvé zajedou nožem do čerstvého chlebíčku!

a pak prstama posbírají všechny drobky a sní je.

když honí máslo po pánvičce.

nebo když mistrně obrátí flipem palačinku.

když si hoblují parmigiano na salátek.

domácí kyselo je opět kyselé tak, jak by mělo být.

ten super zvuk při krájení řapíkatého celeru.

když polaskají otvírák a odháčkují flašku vína.

nebo poprvé ponoří rty do pěny od piva.

zakousnou krásně zralý rajče a to chutná jako rajče.

když si posypou čerstvě nakrájeným šnitlíkem chleba s gervais.

a samozřejmě, když je u jejich jídla ticho jak v kostele a je slyšet jen slastné „mmmm“…



zdroj: [ ALIEN_KA @ Co vas nedavno potesilo nebo pobavilo? ]

Ráno jsem byla normálně dojatá. Měla jsem to štěstí být svědkem následující situace: Na Vysočanský stojí prodavač Nového prostoru. Přijde k němu paní, lodičky, kostýmek a povídá mu: "Nechci váš časopis, ale koupila jsem vám snídani, tady máte" a podávala mu dva pytlíčky s koupenou snídaní z nedalekého pekařství. Vyhrkly mi normálně slzy a zastyděla jsem se (kolikrát jsem toho prodavače já minula bez povšimnutí?). Tohle jsou přesně ty pozitivní příklady, kterých je plný youtube na téma pošli dobrý skutek dál... Je to až dojemné, když to pak vidíte na vlastní oči.

viděli jste někdy poletovat roháče? Já právě jo a hned tři najednou, asi minutu kousek ode mne. je to nemalá radost!

PRAASHEK: hajzle bezcitnej :-)

Včera si vedle mě v metru sednul starý pán s voněl malířským ateliérem. terpentýnem a barvama. tak jsem tu vůni chytala dokud nevystoupil.

MOIAA: jé, tak to je dvojitá radost, mít vypěstovanou rostlinku jako památku z cest - jedlou a dobrou památku :D To asi příště zkusím, jestli potkám něco vhodného :)

EETEE: nám voní celá lipová alej v ulici a nejlepší to je za teplých nocí :-)

chodím se na něj koukat a obdivuju ho skoro každý den :D

Malé první klubající se rajče z rajčat, které pěstuji od semínka :))) Snad teda vyroste.

Miluji vůni rozkvetlé lípy, malá - velká radost posledních dní.
Naštěstí rostou vždycky nejdále za rohem v ulici, nebo rovnou v té co bydlím. Takže vždy na dočuch! :-)
Když procházím a cítím tu vůni, zní mi v hlavě Přemyslova píseň "Ó, vy lípy".

Asi ne nadarmo je ta lípa státním symbolem... ;-)

Pro mně osobně je ta vůně určitě víc o vlastenectví, než vyhraný hokej...

procházet mezi rozkvetlými keři, stromy i zahradami a cítit každou jednotlivou rostlinu zřetelně a jasně oddělenou od ostatních. Začalo to peckovinami a šeříky, pokračovalo to třeba bezinkou, teď voní okrasná roští různých druhů barev a vůní, růže, pivoňky...
Je fajn "prožít den svým nosem"

Taková… obzvlášť randomí radost.
Když zapomenete v lednici hrnek s bílkem, až vyschne, pak ho najdete, klepnete s ním o dlaň a najednou je dno plné drobných, třpytivých úlomků citrínu. :)

Večerní sprcha studenou vodou... Obzvlášť v horcích.