Tak když jsou tu kytičkové...
Před časem jsem měla mrkev, na kterou asi přišlo jaro a ž jí začaly rašit nový lístky, tak jsem ten vršek klasicky odkrojila, mrkev snědla a toho vršku se mi zželelo, tak jsem ho dala do květináče... a dneska už mám na okně asi 20cm dlouhej stonek mrkve, co dokonce už i kvete :)

Kdykoliv tramvají projíždím přes Smíchovské nádraží, musím se usmívat při pohledu na tu barevnou výzdobu, obrázky na zdech, "kytky" z petlahví na sloupech... Když jsem to viděla poprvé, měla jsem extrémně blbou náladu a tohle mě tak mile překvapilo, že jsem se musela usmíévat stejně :)

Taky mám pár zahrádkových...

Čerstvé ředkvičky ze záhonku, vždycky mám radost že najdu další a další už dost velkou, abych ji mohla sklidit.

A nikdy neodolám dát alespoň jednu menší ředkvičku psovi, když loudí...protože je má tak rád. :-)

Přesně v okamžiku, kdy jsem ztratila poslední zbyteček důvěry ve své pěstitelské úspěchy, se má balkonová zahrádka zazelenala.

Najít při úklidu něco, na co už jsem dávno zapomněla, že existuje. Třeba dnes to byly fotky ze školky... :)

koukat jen tak z okna, když děti konečně usnou

Mam rada ten zvuk, kdyz o sebe "zazvoni" dve tabulky mrazeneho spenatu. Dost casto do toho mrazaku v obchode sahnu jen abych s nima cinkla, i ikdyz pro spenat vubec nejdu. :)

Když vidím nějaký pár poprvé a vím že jsou spolu dlouho, zeptám se jak a odkud se znají.
Je zajímavé sledovat tu synchronii ve vyprávění - jak se doplňují a odkývávají si, že tak a tak to opravdu bylo. Kolikrát i zajímavé historky. Ptám se na to často. Někdy je to lepší debata než nad počasím, když někoho neznám.

unavit se fyzickou prací

normálně z beden šepot,
ale občas,,,

VOLUME doprava! :)

V práci sedím za pokladnou .. -

- Když se mě děti ptají, co to mám s vláskama
- Když mi děti recitují básničky, zpívají písničky, a rodiče nervozně pokukují :)
- Když poděkuji za drobné, a lidi to nějakým způsobem úplně rozzáří :)

Ptát se různých lidí, co je přivedlo k jejich zaměstnání, a občas se od někoho dovězdět, že dělá svůj dream job.

poletujici chmyri ve vzduchu pri zapadu slunce cestou mistni lolakou + vyhled na hory vsude kolem

Soused přes plot: "Poďte si opíct buřta!"
"Vážně?"
"Jasně, mám jich dost!"
No tak to jo!
(A ke druhýmu sousedovi si při tom jdem natočit pivo.)
Léto je výborná věc!

Vařila jsem zmraženej špenát a šťouchla jsem do něj vařečkou přesně v tu chvíli, kdy zůstala jen tenounká vrstva zmraženýho na povrchu a prasklo to jako led pod nohama :)

utřít stůl... a pak na něj dát čerstvě upečený koláč :-)

UNREALONE: Foreigner od C.J. Cherryh, je to tak trochu "sociologická" scifi o soužití potomků posádky vesmírné lodi, která se kdysi ztratila ve vesmíru a musela přistát na obydlené planetě, s místními mimozemšťany, kteří se sice vzhledem podobají lidem, ale mají dost jiné mentální fungování.
(a když už jsme u malých radostí, tak mě vždycky potěší, když nějakou knihu na podobné téma objevím - něco, kde se lidi pokoušejí komunikovat a spolužít (ne válčit) s něčím naprosto odlišným, fascinujou mě všechny ty možnosti, jak by mohla cizí mysl fungovat, a vzájemné interakce :)).

Když mi jako každý rok dorazí balíček z Bookdepository s novým dílem mojí oblíbené série - rozbalovat tu jejich typickou skládací lepenkovou krabičku a čekat, jak bude vypadat obrázek na obalu knihy... a pak se vrhnout na čtení :) Letos na mě z balíčku navíc vypadla i záložka s potiskem ve stylu, který trochu vypadá, jako bych ho kreslila já, byla jsem chvíli totálně zmatená :D

Vždycky, když mi není úplně nejlíp, tak mi strašně zvedne náladu, když si představím, že by Robert Fremr ráčkoval :-)