Štrachala jsem pro něco za stolem a našla jsem tam zapadlou svou oblíbenou čokoládu.

Ten pocit, když v tomhle sychravém počasí ostatní vypravíte a ta chvilka, když se otočíte ke dveřím, odkud se line vůně prohřátého domova a čerstvě uvařené kávy... A vrátíte se do tichého domu k snídani...

Když si do černého čaje naliju citron - jak se tak jako postupně odbarví a změní barvu :-)

Když v noci přeskočí jiskra na trolejích.

Číst si něčí jméno (třeba vyučujícího na VŠ) a přemýšlet, jak asi vypadá. A pak se nestačit divit, když se seknu.

číst tenhle klub, když člověk zrovna nemá tu malou radost, o kterou by se podělil a potěší ho ty cizí :-)

čáry od dopravních letadel na modrým nebi

lávová lampa je taková malá radost sama o sobě.

když si koupim cappuccino v kelímku, vždycky vevnitř zůstane na stěnách kelímku pěna. sundám pak víčko a snažím se jazykem dosáhnout co nejdál a vychutnám si každý ulovený kousek pěny. a je mi jedno, že zrovna třeba sedím v tramvaji :-D

ALEA: ja je kdysi skladala, kdyz jsem byla pred vanocema nemocna. privazovala jsem je pak niti k darkum. to byl taky hrejivy pocit, kdyz se na to obdarovany usmal.

Skládám origami a přijde mi škoda jen tak je házet do koše. Nechávám je položené na zastávkách, na parapetech výloh, v čajovnách a podobně... Skládání mě uklidňuje a když pak vidím, že si je někdo vezme, usměje se když je vidí (nebo je v čajovně vystaví), mám z toho hřejivý pocit.

nekonečné preludování akordů "maj" (Amaj, Cmaj, Fmaj...)

když moknu a cítím, jak mi jednotlivé kapky stékají po obličeji

ENKATT: od tý doby, co máme doma robotický vysavač jménem Evžen (přítel žen), to tu vypadá víc jako u lidí a míň jako u koček. ;-) Taky taková malá velká radost. :-))

od tý doby, co mám doma jen svoje dvě kočky, ty dvě vstávají se mnou. já vylezu z postele, ale ony tam ještě chvíli jsou. nejdřív jedna té druhé umyje čuminku, teprve pak jdou "mezi lidi".

HELA: ano, taky si ujizdim na otrhavani uschlych kvitku a listku... :)

Obírat uschlé květy na svojí balkónové zahrádce - na jaře z petrklíčů, v létě ze surfinií (alias "gramofónků", jak jim říká přítelova mamka:)) Nějak mě to děsně uklidňuje. A navíc je ta kytka pak hezčí :)

Když dělám pannacottu a pomalu přitom rozpouštím želatinu ve smetaně, voní to vanilkou a postupně se ztrácejí ty průsvitné želatinové ostrůvky. O fous přízemnější radodt pak je tu pannacottu zbaštit;)

Když rozbíju vejce na omeletu a tři ze čtyř jsou dvoužloutková.

asi už nikdy mě nepřestanou bavit dvě věci: v noci čumět na perseidy a ve dne hledat čtyřlístky