Včera jsem vzala děti na klouzačky a vedle na dopravním hřišti drandila na koloběžce svého vnoučka distingovaná, společensky oděná elegantní paní kolem šedesátky. Vnouček ji chytal a ona mu ujížděla, elegantní vínová šála za ní vlála, rozpustile se tomu smála... Mám několik vzorů, jaká chci být, až zestárnu. Tohle byl jeden z nich.

Za šedivého rána jako je tohle před probuzením cestovat se zavřenýma očima; cestovat duchem po zvuku, prostorem země nikoho mezi jednotlivými kapkami a jinými zvuky deště

ten pocit, když člověk poprvé rozumí svému dítěti v telefonu...
když to navíc trvalo tolik let...

Kdyz fouka jemny vitr, ktery nezebe, zaviram oci, nastavuji tvar a nechavam se hladit... a vsechno ostatni mizi..

A vzbudit se nad ránem, kdy je ještě tma, a poslouchat, jak zpívá kos :)

Vzbudit se a pozorovat o samote hvezdy nebo vychod slunce, kdyz nikde nikdo neni....

Lezeni na prazdne plazi a poslouchani sumeni more

Dotek látky kalhot na čerstvě oholených lýtkách.

vlézt do čistě povlečených peřin a nohou přejet po té nažehlené ještě nezmačkané látce...

zasévání semínek do květináčů, přehazování kompostu a vůbec všechny tyhle zahrádkářský práce, který dělat nemusím, ale dělám proto, že chci :-)

vůně předjaří

Pozorovat během divadelního představení při vtipných scénách komparz a herce, kteří zrovna stojí bokem, jak mají co dělat, aby se nerozesmáli a zachovali vážnou tvář.

pletení barevnejch čepic

jít se podívat na spící děti a urovnat jim peřiny

Najít v kapse od kabátu zapomenutou balenou mandli v čokoládě.

ohrat si v plechacku mleko na kakao

Bolecí nohy po 10km výletu k Berounskému Stounhendž.

koukat se cestou domu jak jemně mrholí

Ucit se prvni francouzska slovicka...