Třetí den ve hře – poznatky
Moc mile mě překvapilo, že jsem s novou postavou – jak jinak než Draenei – dostal na výběr dvě zóny, kde začít. Samozřejmě jsem původně očekával, že mě to hodí na Azuremyst Isle, kde si už snad tykám i s rybami kolem ostrova. Jenže jsem dostal na výběr i Dragon Isles, a protože je to pro mě novinka, tak šup tam. Příběh je překvapivě jednoduchý, ale hezký.
Dost nemile mě naopak překvapila rychlost expení postavy. Hrál jsem přibližně šest hodin a mám level 31. A to jsem mezitím stihl vytáhnout fishing v dané zóně na 100, což mi zabralo odhadem asi hodinu. Questy přitom opravdu pečlivě čtu a vždycky jedu jen jednu linii. Nenaberu všechny vykřičníky v dohledu, abych pak jen létal po zóně stylem „zabij, přines, odevzdej“.
To zrychlené expení bych klidně nechal jako volbu. Mně osobně by vůbec nevadilo mít po týdnu hraní třeba jen level 10.
Druhá věc, kterou si vlastně vybavuju, ale úplně jsem na ni zapomněl, je pro mě dost nepříjemná. Dřív, když jsem hrával, byly zóny na mapě rozlišené podle obtížnosti. Dneska se prostě seberu, odjedu na jiný kontinent do jiné zóny – (miluju třeba okolí Booty Bay) – a všechno se mi automaticky přizpůsobí mému levelu.
Úplně se mi z toho vytrácí pocit výzvy a nebezpečí. Chuť něco opatrně probíhat, obcházet, vyhýbat se silnějším nepřátelům. A taky ten pocit zadostiučinění, když člověk konečně porazí něco, co ho levelem přesahuje.
Tohle mě mrzí asi nejvíc, i když chápu, že většinové komunitě současný systém pravděpodobně vyhovuje.