S_TU_DN_A: Bacha, ten článek nemá špatnej závěr, ale jinak je plnej nesmyslů a psal ho někdo, kdo technický stránce zvuku absolutně nerozumí. Dva hlavní problémy:
1. V digitálním zvuku nejsou schody a vyšší vzorkovací frekvence tak neznamená "méně schodů".
Nefunguje to takhle teoreticky ani prakticky v digital-analog convertorech. Dostaneš vždycky hladký spojitý signál. Ty "schody" (které z matematického hlediska ani nejsou schody) jsou jen takový meziformát, který nejde nikam ven a ze kterého lze původní signál až do určité frekvence beze ztráty rekonstruovat (což právě dělá DAC).
"Jemnější schody", tedy vyšší vzorkovací frekvence, způsobí jen to, že můžeš zaznamenat a rekonstruovat vyšší frekvence. To lze vidět na
tomhle obrázku - Spotify má nejspíš vzorkovací frekvenci 44,1 kHz, takže nad 20 kHz už začíná mít útlum, zatímco Tidal Hifi ne. Pokud nejsi dítě, tak podobně jako autor už tyhle frekvence téměř jistě neslyšíš, takže to nehraje roli.
2. Srovnávat ztrátovou a bezztrátovou kompresi pomocí srovnání frekvenčního spektra nedává žádný smysl protože i velmi slyšitelné rozdíly tam můžou být vidět velmi málo až vůbec.
Autor sice objevil že zkomprimované MQA které používá Tidal Normal je úplná sračka (což mě překvapilo, to je docela zajímavé), ale normální kompresní formáty typu MP3 nebo OGG ti i na vyšších kompresích můžou frekvenční spektrum ovlivňovat minimálně a přesto znít mizerně. Je to prostě typ srovnání, který ti neukáže rozdíly jaké hledáš a jaké slyšíš.
Jinak ale závěr (Spotify high quality je překvapivě v pohodě, MQA se vyhněte, rozhodujte se i podle dostupnosti hudby a funkcí navíc) dává smysl.