SCHWEPZ: jj, taky ten Lancelot hledal smrt a nalezl těsně po tom okamžiku, kdy se to tak tak nestalo sám sebe.
V alchymii a rozekruciánství je toho taky takovýho něco...
...ti doopravdy se smrtí smíření samurajové měli neochvějné soustředění, klid v mysli a kvůli tomu vlastně takový bullet-time :)...
Je na tom doopravdy něco zvláštního. Tolik různých zdrojů nezávisle na sobě o tom mluví. Taková vlastně "Červená niť poznání", jak o nich mluvěj v Jitru Kouzelníků (teda vlastně v Zelené Tváři od Gustava Meyrinka).
Víš, jakože samuraj se má přestat bát smrti - a hele, ti co takoví byli měli legendrání *nadlidské schopnosti*. Nebo buddhisti říkaj něco jako ať jeden úplně pozbyde ego - a hele, ti co tak udělali jsou osvícení a jsou ultimátně svobodní a maj zase .... nadlidské schopnosti. Ješíš - šel dobrovolně umřít - po smrti je prý ráj pro ty, kteří se jí nebáli... taky tak trochu "zase to pravý jít umřít". Rosekruciání, alchymisti - transformace starého (vlastně jeho smrt) a a a rozvinutí do "zlato schopné vyrábět" přeneseně nebo doopravdy bytosti.
A takovýhle stopy jsou i o jiných věcech, nejenom o smrti. Třeba o snění a spánku. O probuzení a *probuzení* neboli "osvícení" a podobně.
Jsem si jistý, že o tom víš, ale chtěl jsem to říct, ať to zazní. Mně to teda vždycky překvapí, když přijdu na takovouhle stopu a zase jiné a jiné zdroje "s tim samym".