YMLADRIS: jo
Dřív jsem myšlenky zdlouhavě okecával a dával si záležet, aby ty věty, co ze mě lezou, byly maximálně korektní po všech možných rovinách. Recepce takových textů byla příznivější, ale mě to stálo třikrát tolik energie jenom to uhladit tu ideu do příjemné formy.
...no a když tu omáčku dám stranou, tak se to zdá lidem nějaký divný
--
Ale tomu se nedivím a to ani nebylo to co jsem tu chtěl sdělit.
Ukazoval jsem tím jenom příklad reagování na takovou situaci, že
a) buď si můžu jednoduše povšimnout takové a makové skutečnosti a bez dlouhého vrtání se v problému učinit rozhodnutí, co s tím, např.
"fajn příště budu na lidi hodnější aby mě nepochopili blbě"
b) nebo se může mysl dostat do "blbého" tichého přemítání [stále více zaměřeného na jakousi mentálně vykonstruovanou budoucnost, puzení k nápravě toho jak mou osobu vnímá ten druhý atd.] ve stylu:
"proč mě pochopil zrovna takhle --- měl bych na to reagovat a nějak to uvést na pravou míru a vysvětlit to --- ospravedlnit se -- blablabla..." a už si to zase jede ten vnitřní monolog, zatímco "přítomnost" či "všímavost" se mezitím schovaly někam pod peřinu :e)
ad situace) ta už právě začala nabírat ten nezdravý směr (b) a k povšimnutí a "rozpuštění" došlo až po nějaké chvíli.