Vykladal mi ted kamos, ktery uci nejakou matematiku na fakulte neslysici decka (FI ma rozsahly program vzdelavani ruzne postizenych lidi): ze lidi, kteri maji jako matersky jazyk znakovku, jsou pomerne beznadejne v haji. Znakovka nema skoro zadne abstraktni pojmy. Decka nejsou schopne napr. odvodit, ze kdyz nejaka operace na grafu o 4 prvcich trva 4x3 kroky a na grafu o 7 prvcich 7x6 kroku atd. atd., kolik to trva na n-prvkovem grafu. Prosi o zadani s konkretnim cislem, klidne i velkym, a rucne spocitaji 17 prvkovy graf, ale toho "zobecnovaciho skoku" proste nejsou schopni. Cesky se zacali ucit az v 12 letech. Nerikam to ted kategoricky, protoze muj kamos je mozna velmi spatny didaktik, ale.
Cili ja bych se priklanela k tomu, ze nejformativnejsi vec pro nasi kulturu je jazyk+hlaskove pismo (nezavisle na vyznamu, jak maji treba cinani obrazkove), protoze to proste nejvic stimuluje schopnost abstrakce, symbolizace, teoretizace (jako ze vytvareni modelu sveta kolem sebe ;-)), cili z toho plynou prakticky vsechny dalsi vynalezy a bez toho by se tlupa mohla bavit jen kde jsou banany. Asi mame celkem stesti ze mame hlasivky :), ale to jsou takova ruzna kdyby-coby