Ženeva - Otázka, zda Velký hadronový urychlovač (LHC) nemůže namísto k převratným fyzikálním objevům vést ke zhroucení vesmíru tak, jak ho známe, je opět aktuální. Experti z Evropského centra pro jaderný výzkum (CERN) sice opakovaně ujišťují, že je jimi vybudovaný největší urychlovač částic na světě naprosto bezpečný, část expertů ale upozorňuje, že ve výpočtech "cosi velmi významně nesedí". Modely naznačují, že pokud by byly všechny v současnosti uznávané teorie platné, musel by LHC, ukrytý v podzemí švýcarsko-francouzského pomezí, svět doslova rozmetat. S trochou nadsázky tak lze říci, že není otázkou, zda nemohou v útrobách urychlovače vzniknout miniaturní černé díry, ale spíš to, proč už tam dávno nejsou. Respektive proč už apokalyptická řetězová reakce dávno nevznikla.
Vysvětlení nabízí teoretický kosmolog Ian Moss z univerzity v britském Newcastlu. "Zmíněné výpočty dávají tušit, že musí existovat nějaký dosud neznámý fyzikální úkaz, který vakuum udrží stabilní," konstatuje ve článku publikovaném v odborném magazínu Science. Onen "neznámý fyzikální úkaz" podle Mosse souvisí s dlouho očekávanou a v roce 2012 konečně objevenou "božskou částicí", tedy Higgsovým bosonem a stabilitou vakua.
Díky zdokumentování Higgsova bosonu se podařilo prokázat i to, že ve vzduchoprázdnu existuje cosi, co badatelé nazvali Higgsovým polem. To si lze zjednodušeně představit jako něco podobného elektrickému poli, v němž se bosony "schovávají". Ostatní částice - jako jsou kvarky a elektrony - se zmiňovaným polem reagují, čímž získávají hmotnost. Když ale vědci srovnali standardní modely částic s naměřenou hmotností Higgsova bosonu, dospěli k závěru, že by Higgsovo pole nemělo být ve stabilní, energeticky nejnižší formě.
Naopak by mělo vést ke kolapsu vakua a rozpadu vesmíru. Jak je možné, že k tomu nedošlo? Vysvětlení zdánlivě nabízí fyzikální jev známý jako kvantové tunelování. Aby se mohlo Higgsovo pole dostat na nižší energetickou hodnotu - do takzvaného skutečného vakua -, muselo by překonat obrovskou energetickou bariéru. A něco takového by prý mělo trvat déle než "život" celého vesmíru. Jak upozorňují teoretičtí fyzici Philipp Burda a Ruth Gregory z Durhamské univerzity ve Velké Británii, problém nastane ve chvíli, kdy do výpočtu zahrneme i miniaturní černé díry - mikroskopické části vesmíru s tak silnou gravitací, že jí neunikne ani světlo. Mohly by narušit energetickou rovnováhu tím, že by snižovaly svou energetickou hodnotu růstem a
ve zlomku vteřiny by expandovaly tak, že by pohltily veškerý viditelný vesmír. Musí tedy existovat něco nám neznámého, co rozpadu nám známého vesmíru brání. A další bádání tímto směrem by podle expertů mohlo vést k velmi zajímavým objevům, například i nálezu dalších dimenzí.
