Podle mě je hlubinách biologického utváření extraverze analogická spermii a introverze vajíčku. Máš 2 strategie, jak z hlediska energie přežít. Buď jsi jako spermie, kmitáš a makáš a do všeho narážíš a na všechno reaguješ - anebo jsi jako vajíčko a snažíš se co nejvíc energie ušetřit, uschovat, zpomalit, bráníš svou integritu, své self proti všem nehostinným vlivům. Spermie je odstředivá, vajíčko dostředivé. V přírodě najdeš další analogie. V severních končinách je výhodné energii akumulovat (tuleň, lední medvěd) na horší časy, víc si žít pro sebe, být nezávislý a moc energii nevyměňovat. Vyhledáš samici, až když je to nezbytný, jinak se touláš po tajze a lovíš lososy, že jo. Na rovníku by ti to bylo k hovnu. Tam potřebuješ energii co nejvíc vyměňovat. Potřebuješ jako komár oplodnit milion samic a ti musej zas vyrobit milion vajíček. V džungli se všechno jenom hemží, energie se neustále předává a obchoduje se s ní. Jsi závislý na všem a vše je závislé na tobě. Nezávislý lední medvěd by tu uhnil. Extravertovi nevadí tolik být závislý na mnoha lidech, furt směňuje - myšlenky, pocity, energii - a to ho nabíjí a je mu v tom dobře. Rychle mu proudí energie, jako teplokrevnému živočichovi. Introverta by to vyčerpávalo, brání se jakékoli závislosti (ale nevědomě , v rámci kompenzace vědomí - nevědomí do ní spadá). Todle jsou nějaké bazální energetické transakce bez ohledu na kognitivní funkce.