Četla jsem si po delší době Čakrta a tohle mě pobavilo: "... J mají sklon lamentovat a hořekovat, zejména pokud na ně s něčím nečekaně přijdete, "vybafnete" to na ně... Aby J mohli zapracovat nečekaný nápad druhé strany do svých mentálních seznamů, musí k tomu mít čas. I jeji potřebují více než E, ale oba typy J rozhodně více, než si P asi umějí představit. To nepoučené P mate. Netuší, co udělali špatně, a mají sklon přičítat vinu druhé straně. Vhodnější je "hodit" usuzujícím "ochutnávku" ve formě návrhu a ponechat jim nějaký čas, aby jej zpracovali, zařadili na seznam, přetavili do krátkodobého plánu a pak přikročili k jeho provedení. Je to metoda, kterou lze nazvat "Vystřel a uteč". Pokud P nezmizí a nevytvoří pro J "lamentovací prostor", bude na ně lamentováno. "Vystřel a uteč" doporučuje nepřicházet s nápadem půl hodiny před začátkem, ale třeba ráno při snídani prohodit cosi o možné návštěvě kina a hned odejít do práce. J může zahartusit, proč zrovna dnes, když se konečně chystal třídit známky, ale to už P neslyší. Kolem poledne může J dospět k názoru, že známky počkají, zatímco film ne, všicni víme, že jej hrají chvíli a pak nadobro zmizí z kin. Než přijde večer, je náš J příjemně vyladěn na představení. Možná ovšem jenom do té doby, než zjistí, že P už o svém ranním návrhu nic neví, případně se jí to rozleželo a do kina možná sice chce, ale už na úplně jiný film."
jj... zatímco J si potřebují nad nápady druhých zahořekovat a zalamentovat, ale pak se s tím mentálně smíří a vyladí se je to ok, P mají jeden nápad, další nápad, další nápad, mazlí se s možnostmi a nechávají všechny otevřené a nakonec se třeba nerozhodnou ani pro jednu... nakonec to může dopadnout všechno úplně jinak, než si J i P mysleli... :)