SATOO: taky nemám ráda překvápka! Brr... :) A taky nemám ráda, když někdo na mě vypálí nějakou možnost, já se na ni po počátečním šoku mentálně vyladím, a pak skutek utek, když já už s tím počítám :))

Četla jsem si po delší době Čakrta a tohle mě pobavilo: "... J mají sklon lamentovat a hořekovat, zejména pokud na ně s něčím nečekaně přijdete, "vybafnete" to na ně... Aby J mohli zapracovat nečekaný nápad druhé strany do svých mentálních seznamů, musí k tomu mít čas. I jeji potřebují více než E, ale oba typy J rozhodně více, než si P asi umějí představit. To nepoučené P mate. Netuší, co udělali špatně, a mají sklon přičítat vinu druhé straně. Vhodnější je "hodit" usuzujícím "ochutnávku" ve formě návrhu a ponechat jim nějaký čas, aby jej zpracovali, zařadili na seznam, přetavili do krátkodobého plánu a pak přikročili k jeho provedení. Je to metoda, kterou lze nazvat "Vystřel a uteč". Pokud P nezmizí a nevytvoří pro J "lamentovací prostor", bude na ně lamentováno. "Vystřel a uteč" doporučuje nepřicházet s nápadem půl hodiny před začátkem, ale třeba ráno při snídani prohodit cosi o možné návštěvě kina a hned odejít do práce. J může zahartusit, proč zrovna dnes, když se konečně chystal třídit známky, ale to už P neslyší. Kolem poledne může J dospět k názoru, že známky počkají, zatímco film ne, všicni víme, že jej hrají chvíli a pak nadobro zmizí z kin. Než přijde večer, je náš J příjemně vyladěn na představení. Možná ovšem jenom do té doby, než zjistí, že P už o svém ranním návrhu nic neví, případně se jí to rozleželo a do kina možná sice chce, ale už na úplně jiný film."

jj... zatímco J si potřebují nad nápady druhých zahořekovat a zalamentovat, ale pak se s tím mentálně smíří a vyladí se je to ok, P mají jeden nápad, další nápad, další nápad, mazlí se s možnostmi a nechávají všechny otevřené a nakonec se třeba nerozhodnou ani pro jednu... nakonec to může dopadnout všechno úplně jinak, než si J i P mysleli... :)

BONDA: možná konflikty mezi NF a druhým NF jsou obtížně řešitelné, protože jsou oba citoví a citliví a jakmile se vzájemně (i domněle) urazí, je to konec? Nikdo z nich nemá dostatečnej odstup? A ano, ten idealismus...

Btw. kdesi na těch internetech jsem náhodou našla článek o door-slamu typickém pro INFJ (a teda i ostatní, kteří mají cítění extrovertní jako primární nebo sekundární funkci) a repulsion-switch typickém zase pro ty, co mají jako primární nebo sekundární funkci cítění introvertní, tedy pro INFP a ENFP, ale také ISFP a ESFP, tak si ho tu odkládám: https://thoughtcatalog.com/...2016/10/whats-the-opposite-of-the-fe-doorslam-the-fi-repulsion-switch/

Zajímavá zkušenost: konflikt s ESFJ. I přes absolutní rozdílnost hodnot, názorů a životního stylu (jsem INFP). S překvapením jsem zjistila, že lze konflikty dobře řešit skrze F: jakmile se vyznám ze svých negativních pocitů z naší interakce, ESFJ se dojme, chce mě obejmout, pomoct, sdílet, sblížíme se. I přes ty světelné kilometry rozdílu mezi námi.

Sama od sebe jsem se (nevím proč) obklopila zejména NT lidmi. S nimi se konflikty řeším přesně opačně: odosobněně si vyjasníme problém, analyzujeme situaci a hledáme oboustranně přijatelné řešení.

Paradoxně mi vlastně nejhůř jde řešit konflikty s NF lidmi, tedy idealisty mého ražení. Snad proto, že se jich (nás) člověk relativně lehko dotkne v hlubině složitého světa a ztratí důvěru? Nebo pro určitou bezpodmínečnou zásadovost? Pokud bych soudila podle sebe, NF s velkou energií usilují o harmonický a přitom hluboký a ne-laciný vztah s druhým. Ale jakmile po mnoha spáleních zjistíme, že se harmonie a opravdovost s některým konkrétním člověkem nedaří, odepíšeme ho, odstřihneme a přerušíme s ním nadobro komunikaci.