KOUDY: Já bych to s dovolením rozštípl: Když se podíváš na články pro aspoň trochu zasvěcené, tak zástupci švýcarských hodinářských značek se s faktem, že je to z větší části "jenom" o značce, ani nijak zvlášť netají.
V době "quartzové krize", kterou Švýcaři prostě nezvládli včas zachytit, jim pak zbylo na výběr zkrachovat (čemuž se některé slabší značky tak jako tak nevyhnuly) nebo si najít nějakou tržní niku, protože mainstream byl najednou plnej levnýho quartzu a o mechaniku nikdo neměl zájem. A tak Švýcaři vytvořili mohutnou marketingovou mlhu a ulili se do luxusního segmentu. Samozřejmě si ohlídali všechno, co k luxusnímu segmentu patří, špičkový servis, PR, image, goodwill, to je v pořádku, ale nikdo asi nepochybuje o tom, že výrobní náklady Submarinerů nejsou 15x vyšší než Hamiltonů Khaki Field, když se prodávají za 15x vyšší cenu, že.
Z mého pohledu to byl od těhhle velkých švýcarských značek geniální tah, který nejen že jim zachránil krk, ale i otevřel dveře k dlouhodobé prosperitě, klobouk dolů - nicméně racionálně nahlédnuto, ano, většina ceny těchhle "lepších" švýcarských hodinek je ve značce. Akorát já v tom nevidím nic špatného - za tou značkou "něco" je, když lidi na celým světě jsou ochotní jim za to ty prachy vysolit. Řešit rozdíly mezi IWC, FPJ, Rolexem, VC a Pateky už jsou pak z obchodního hlediska jenom nuance, každý z nich si dělá pricing trochu jinak, ale princip je stejný: Rolex by určitě mohl prodávat svoje hodinky za půlku nebo i za za míň, ale byl by sám proti sobě, kdyby to dělal. Kouzlo těchhle hodinek je právě v tom, že nejsou tak snadno dostupné každému nýmandovi, a má to málo společného s jejich objektivní kvalitou a funkčností.