• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    TAURUSProkrastinace - výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější
    Prokrastinace, otálení před započetím práce nebo během dokončování nějakého úkolu, je v populaci studentů vysokých škol poměrně rozšířena. Myslím, že trpící prokrastinací by měli dosáhnout společenského uznání jejich svízele. Škoda jen, že se k tomu asi nedokopeme...
    rozbalit záhlaví
    TAURUS
    TAURUS --- ---
    NAVARA: Vědou a filosofií. Ha ha. Vědou a filosofií by se lidi mohli zabývat už teď, už teď je mnohonásobně víc volného času díky tomu, že se nemusejí lidi od rána do večera starat jen o to, aby měli jídlo. A čím se většina lidí zabývá? Věda a filosofie to tedy není. V tomhle ohledu už jsem dávno ztratil iluze :)
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    NAVARA:

    1) Ano, to je velká výzva. A je na každém, aby zkoumal, co to je, kde jsou jeho talenty a touhy, a jak je uplatnit.
    Máme na to celej život, přece.
    A na co jiného bychom měli mít čas, než na hledání toho, co má největší smysl....
    Když se podíváš na život kohokoli, kdo dokázal nebo dělá něco hodnotného a zajímavého, zjistíš, že ten člověk šel za tím, co ho přitahovalo, budoval to a rozvíjel.

    Pokud se ta otázka jeví příliš složitá nebo časově náročná.....ve srovnání s čím?

    Lidi se určitě mohou zbláznit při hledání svojí cesty, jako při čemkoliv.
    Ale myslím si, že více lidí je v blázinci proto, že se nikdy nepokusili, že nevědí že se můžou pokusit, dělat něco, co by pro ně mělo smysl, a samou frustrací z bezvýchodnýho prázdnýho života upadli do deprese, schízy, drogové závislosti, anorexie, sebepoškozování....

    Jistě, to je jen jedna z možných příčin duševních poruch, ale myslím si, že docela častá. Osobně jsem se mnohokrát setkala s tím, že někdo žije život nalinkovanej někým jiným, dělá něco, co ho nebaví, žije v prostředí a vztazích, které mu nevyhovují, nemá odvahu něco na tom změnit....a má nějakou závislost nebo duševní poruchu, která ho "zabaví", natolik zaměstná, že tu otázku, co vlastně chce, může odsunout stranou.....

    2) To je velice sporné. Tvořiví lidé vymysleli už milióny nových povolání a kombinací činností, které nikoho předtím nenapadly. Skoro u všeho se najde někdo, kdo se tím úspěšně živí. Že daná práce ještě neexistuje jako zaměstnání nabízené úřadem práce, nic moc neznamená. A často pokud lidé za něco nejsou ochotní platit, je to proto, že prostě ještě nevědí, že to má hodnotu, a to se dá změnit.
    V dnešní společnosti můžeš být profesionálním skoro čímkoliv, pokud to opravdu chceš a jdeš si za tím.
    A pokud to opravdu nejde, tak pravděpodobně jde vytvořit nějakou situaci, kde se tomu budeš moct věnovat (například mít práci, která ti k tomu ponechá dostatek času a přitom zajistí tvé materiální přežití).
    Může to být složité a může to vyžadovat oběti, život na minimálním rozpočtu, apod.

    Ale když to porovnám s tím, celý život svoje sny nerealizovat a věnovat se něčemu, co člověka až tak nezajímá....to mi přijde mnohem těžší a namáhavější a hlavně beze smyslu....
    --------------
    Samozřejmě ale jasné, že pro někoho ta realizace nemusí být v oblasti práce. Pro někoho je tím hlavním rodina nebo něco jiného, co dělá mimo práci, a na tom, čím se živí, mu až tak nezáleží, když mu to slušně zaplatí a je to něco, co může dělat dobře a v pohodě....
    Nemůžu posoudit, dívám se na to z dost osobního pohledu, člověka, který ví, co chce dělat, ale fakt dlouho si netroufal a snažil se "chovat se prakticky" a dělat něco, co ho nebavilo.... Mně to nefunguje. Bolí to, je to k ničemu, a ani ty úspěchy z toho nějak nejsou. I malej výsledek ve směru, kterej mě baví, zajímá a něco pro mě znamená, pro mě má mnohem větší hodnotu a dává víc štěstí než statisíce vydělaný něčím, co mi připadá jako plýtvání životní energií....

    Ale všecko v životě má nějakej smysl, asi žádnej čas není ztracenej, a tak i ta zkušenost chybný volby zaměstnání je užitečná.

    A někdo jinej to může mít a vnímat úplně jinak.
    NAVARA
    NAVARA --- ---
    CONTINUITY: Predstava "zivit se tim co mne bavi" narazi hned na dva problemy:

    1) malokdo vi, co ho dooopravdy bavi, co je smyslem zivota - postavit se pred tuto otazku a neodejit dokud ji nevyresi, by nemalo lidi dostalo do blazince

    2) ne vsim se da uzivit, za neco proste lide nebudou ochotni zaplatit

    INUSHKA: vedou a filosofii :) realne je to stejny problem, jako jiz dnes, viz 1)
    TMA
    TMA --- ---
    INUSHKA: Záleží na tom, kterého typu ti lidé budou. Půjde o nějaký druh zábavy, ať již tělesného (sport, sex), duchovního (modlení, meditace), duševního (výzkum) či látkového (drogy) typu.

    Původně jsem chtěl načrtnout nějakou katastrofickou vizi, ale myslím, že si každý dovede představit. Ostatně rabování, pouliční násilnosti či válku je také možné považovat za druh sportu ve shora uvedeném výčtu. :)
    TAURUS
    TAURUS --- ---
    INUSHKA: Nejspíš tím, čím naplňují svůj volný čas teď: zábavou.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    FRAKTALEK: Co se vzdělávacího systému týče, naprosto souhlasím. V tom druhém vidím drobný zádrhel - už teď lidí na světě přibývá a práce pro ně díky strojům spíš ubývá. Pokud všechno automatizuješ, co budou všichni lidi dělat? A teď nemyslím jen, čím se budou živit, ale obecněji - čím naplní svůj čas?
    FRAKTALEK
    FRAKTALEK --- ---
    INUSHKA: spolecnost se vyvinula a vzdelavaci system zustal vicemene ve stredoveku a to na vsech urovnich.

    s tim vydelavanim to je taky vseljaky... kdyz si clovek normalni praci vydelava treba 30 let na vlastni bydleni, travi tak podstatnou cast sveho casu a ke vsemu ho to uplne nebavi

    souhlasim s tim, co rikas, ale moznosti je vic. Kdyby kazdy znal a vyuzival svuj talent tak by se treba alespon rychleji doslo ke stavu, kdy napriklad tu opravdu nudnou delnickou praci bud nekdo automatizuje anebo pretvori tak, aby zas tak nudna nebyla. Vim, ze oboji zni jako utopie, ale kdyz si vezmu, ze vznikaji veci jako Games with a purpose, kdy drive nudnou knihovnickou praci ted mnohem rychleji udelaji lidi hranim si, tak mi prijde, ze se toho asi da vymyslet jeste spousta az magicky ucinneho, co ted proste nevidime.
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    CONTINUITY: Taky existuje spousta obyčejných prací, které ve skutečnosti mají nesmírnou hodnotu, a dají se dělat tvořivě a naplno, když je tak člověk vnímá....
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    INUSHKA: Všecko, co říkáš, je taky pravda.

    Vidím několik možností:

    Člověk může být spokojený s tím, co dělá, i s úplně obyčenou prací. Potkávám takové lidi. Je to řekla bych o tom, aby si člověk vybral obyčejnou práci, na kterou se hodí, která odpovídá jeho povaze. I v obyčejné práci jsou velké rozdíly.

    Měla jsem příležitost zamyslet a testovat, co bych mohla dělat na různých úrovních, a když začneme úplně "odspoda", vím třeba, že pokud bych měla pracovat v supermarketu, raději a spokojeněji bych doplňovala zboží než seděla na pokladně. Nebo že by mi bylo milejší pracovat v obchodě (normálním pultovém) a obsluhovat lidi než dělat stereotypní kancelářskou práci..... Člověk potřebuje pozorovat své sklony a zařídit se podle nich.
    Jistě, ve středověku tu možnost neměl, v rozvojových zemích ji ani dnes nemá, tam mu zbývá jen být spokojen s tím čímkoli, co mu život nabídne... Ale pokud ji máme, má smysl ji využít. Nejen pro jednotlivce. Člověk, který dělá co je mu přirozené podle svých sklonů a schopností, je užitečnější, výkonnější, a i tím, že je spokojenější, dává svému okolí víc dobrého.

    Dělat něco pro peníze a vynahrazovat si to koníčkem ve volném čase, když se to jeví jako nejlepší nebo jediná možnost, je taky OK, pokud si ten člověk tím vytvoří v životě rovnováhu, a je tak spokojen.

    Myslím si, že hlavním měřítkem je stupeň spokojenosti a vyrovnanosti. Někdo je spokojený jako toaletář, a je tam na správném místě, a jeho úsměv a radost ze života potěší za den několik set čurajících lidí ;))

    ---------------------------
    Je svým způsobem privilegium, pokud patříš k těm lidem, kteří opravdu mají možnost realizovat svoje sny. Tj. žijí v takové části světa a v takové celkové situaci, kde je to reálné, mají na to inteligenci, rozhled, schopnost představit si, že je to možné.
    Myslím si, že když jsou tyhlety podmínky splněny, je opravdu dobré do toho jít a snažit se o to nejlepší, co si dokážeš představit.

    O to, co je nejlepší pro TEBE vnitřně.

    Vůbec jsem neměla na mysli nějaké nesmylsné ambice z televize. Nějaké společenské představy "úspěchu". To jsou blbosti a rozumný člověk si toho jednoduše vůbec nevšímá (můj názor samozřejmě...;)

    Myslela jsem to, co ty skutečně chceš dělat.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    CONTINUITY: Já myslím, že tenhle "podivný" stav, tu byl v celé historii lidstva. Málokdo měl a má to štěstí, že se může živit tím, co ho fakt baví a v čem vidí svoje naplnění. A v dnešní době jsme na tom z celé historie zdaleka "nejlépe" (nebo nejhůře, jak se to vezme, vysvětlím dále). V takovém středověku se člověk narodil do ševcovské rodiny, tak byl prostě ševcem. Nikdo mu nedal vybrat. "Kariéru" určoval původ a rodiče. A ženy měly možnosti ještě omezenější - od nich se čekalo hlavně být vzornou matkou a manželkou.
    A to je možná ten háček. Dřív měla většina lidí jasno, kam patří, kde je jejich místo a co budou v životě dělat. Brali to jako samozřejmost a nezamýšleli se nad tím, jestli je to baví. I kdyby nebavilo, moc by s tím nenadělali. Možná v tomhle i dost pomáhala i víra v Boha - v tom smyslu, že On jim určil místo.
    Dneska má každý nepřeberně možností, je čím dál těžší se v nich vůbec orientovat, natož si vybrat. Lidi ztrácí tu pevnou půdu pod nohamu, životní jistotu, že vědí, co je v životě čeká a kam patří. Záleží jen na nich a oni cítí, že je to nad jejich síly. Vyhnout se rozhodnutí (nebo ho odkládat, dokud to jde) je nejjednodušší cesta. Málokdo má odvahu něco si vysnít a jít za tím. Jenže dřív ti, kteří ji neměli, prostě zůstali na svém předurčrném místě. Dneska ti, kteří ji nemají, nemají ani žádné místo. A z toho plynou všechny ty problémy.
    Jenže očekávat, že každý bude dělat to, co ho baví a naplňuje, je utopie. I tu nudnou dělnickou práci, která nebaví skoro nikoho, musí někdo dělat. Problém je v tom, že na člověka, který se s tím spokojí a přizná si, že nemá odvahu a nechce jít za něčím "lepším" je pohlíženo jako na loosera, který nemá žádné ambice. Takže si to lidi raši nepřiznávají a jsou z toho pak nešťastní a bere jim to energii si nezajímavé zaměstnání vynahradit ve volném čase. Někteří si dokonce myslí, že chodit si do práce "jen vydělávat" a bavit se ve volném čase, je špatně. Ale ono není.
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    FRAKTALEK: Myslím si, že to je úplně normální stav. Tak by to mělo vypadat. Že člověk dělá, co ho opravdu baví, živí se tím, a je to pro něj tak v pohodě.

    Podivnej stav je když někdo dělá velkou část času něco, co ho natolik nebaví, že musí řešit, že to "musí". To zjevně není ta správná činnost.
    Je to slepá ulička, do které se mnoho z nás dostalo výchovou. Učili nás, že povinnosti a práce jsou "průda", kterou "dospělí" musí nějak "překlepat", protože je to "normální"....
    Co je na tom proboha dospělého nebo normálního, celý život se nudit a prudit?
    U nás je to IMHO docela prohloubeno komunismem, kde měl člověk opravdu dost málo na výběr a idealizovala se ta nejvíc stereotypní dělnická práce.

    Ken Robinson (viz. Fraktalek) napsal krásnou knihu. Jmenuje se "The Element" a chtěla bych ji přeložit. Je o lidech, kteří dokážou v životě "být ve svém živlu", tj. dělat to, co je opravdu baví. Rozebírá, jak vnímá principy toho, a u toho vypráví spoustu reálných příběhů. Mnoho těch lidí je velmi slavných a-nebo jinak úspěšných, o to ale nejde, to je spíš vedlejší účinek, hlavně jsou nepochybně mnohem spokojenější, než ta většina, co se spokojila s tou nudou.....

    Tu knihu moc doporučuju, má potenciál změnit život.
    A ještě doporučuju: Martha Beck: Steering By Starlight, úplně o tom samém, zase očima ženy - terapeutky.

    Koukám tu zmiňujete jeden zvláštní fenomén:
    Jsme často naučeni, že když si člověk něčím vydělává, stává se z toho ta "práce" a tím už se nám to nechce.

    To je úplná blbost a IMHO je potřeba se tohleto myšlení prostě odnaučit, přeprogramovat to. Vědomě si zvolit novej vzorec a tohle přemazat, jako naprosto destruktivní nesmysl, kterej překáží štěstí.

    Co se týče prokrastinace opravdu důležitých věcí, teď se s tím zrovna potkávám. Víceméně už se věnuju věcem, co chci. Zjistila jsem, že je pořád trochu prokrastinuju, ale už to není tak zlé.

    Nejhorší prokrastinaci opravdu podstatného způsoboval nadbytek nepodstatných úkolů v životě. Zjistila jsem, že pokud mám na sobě určitý objem zátěže, která mě vyčerpává, nedokážu už zbytek času dělat něco smysluplného, musím relaxovat. Například nedokážu dělat něco "svého" při fulltime práci, která mě nebaví. Jsou lidé, kteří to dokážou, já ne....asi bych to velkým úsilím dokázala trochu vychytat (například zvýšit úroveň energie pomocí energetických cvičení a pak si najít jednu hodinu denně....). Ale mnohem jednodušší je prostě nedělat to něco, co představuje tak obrovský zdroj vyčerpání, ale něco buď kratšího nebo snesitelnějšího nebo dokonce vyloženě příjemného....:)

    Když se tohleto pořeší, zbývají už jen psychické důvody prokrastinace, a zjistila jsem, že to jsou u mně hlavně pochybnosti o sobě. Aby člověk udělal cokoliv, co opravdu chce, potřebuje mít odvahu prostě to dělat, tj. tomu věřit a sobě věřit. A v tom může být ten zásadní problém, a třeba i ten pravej důvod, proč si předtím na sebe navalil tolik povinností (práce, studia), které vlastně doopravdy nechtěl - bál se zkusit to, co chtěl, nebo měl vyloženě představu, že to přece nejde, aby v tom uspěl.....

    Takovéhle představy si zaslouží prozkoumat a řešit :)

    tolik zamyšlení, jdu pracovat ;))
    držím nám palce :o)
    LODBROG
    LODBROG --- ---
    NAVARA: To je dobře, že je povoleno 3hlasy na osobu - aspoň můžu zahlasovat. Akorát to pak nemá žádnou výpovědní hodnotu :)
    FRAKTALEK
    FRAKTALEK --- ---
    INUSHKA: jo, to je fajn vysvetleni... a mam ten pocit, ze by mohlo castecne sedet i na Steva Pavlinu. Sam v tom clanku v podstate nabada presne k tomu chovani, ktere popisujes - delat to co me bavi prave proto, ze me to ted bavi, a kaslat na ostatni veci stylem nechce se mi do toho tak to neni dulezity.

    Mno, stejne ale porad doufam, ze existuje i romantictejsi vysvetleni ve stylu Alchymisty od Paula Coelha - ze kazdy clovek ma svuj "osobni pribeh" (osud, nadani, poslani) a jen musi mit dost odvahy na to, aby za nim sel. Tak to podle me ma velmi malo lidi.

    Z podobneho duvodu sir Ken Robinson rika, ze soucasny vzdelavaci system by se mel radikalne prehodnotit:

    http://www.ted.com/talks/sir_ken_robinson_bring_on_the_revolution.html

    In this poignant, funny follow-up to his fabled 2006 talk, Sir Ken Robinson makes the case for a radical shift from standardized schools to personalized learning -- creating conditions where kids' natural talents can flourish.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    FRAKTALEK: Já bych řekla, že tihle lidé v tom prostě nemají to MUSÍŠ. Pár takových znám. Oni žijí s tím, že nemusí nic. Teď zrovna náhodou něco dělají, co jim třeba přináší obživu, ale kdyby to dělat přestali, svět se jim nezhroutí (oni si jinou obživu najdou rychle) a nebudou z toho mít výčitky. Dělají to proto, že je to pro ně momentálně výhodné, ne proto, že to nějak vnitřně přijali za povinnost. Až to výhodné být přestane, začnou dělat něco jiného. To je asi dáno osobností, tipovala bych, že velký podíl na tomhle přístupu ponese výchova. Možná to trochu souvisí i se zodpovědností a pečlivostí až puntičkářstvím. Takový puntičkářský prokrastinátor žije s pocitem, že když něco dělá, musí to dělat perfektně a to ho brzdí, protože se bojí, že to nezvládne. A že tudíž nedostojí povinnosti. Člověka toho typu, o kterém píšeš ty, tohle netrápí. Když to neudělá, tak to prostě nebude. A když to nebude pořádně, ono to nějak dopadne, z toho se nestřílí... Zajímavé je, že těmhle lidem většinou různé šlendriány, zpoždění a podobně procházejí nejspíš právě proto, že oni sami si z toho nedělají těžkou hlavu.

    Tohle budou samozřejmě dva extrémy, většina populace bude asi tak nějak rovnoměrně rozložená na celé ose mezi nimi.
    JAMILLOS
    JAMILLOS --- ---
    INUSHKA: Výborně řečeno.
    FRAKTALEK
    FRAKTALEK --- ---
    INUSHKA: chapu, ale porad nejsem uplne presvedcen. Nektery lidi se zdaj byt neunavny a zda se, ze vzdycky chteji delat to co delaji (ackoliv zaroven i musi, protoze si tim na sebe vydelavaji, ale to je netrapi, protoze je to proste tak moc bavi).

    Pokud takovej clovek existuje, ma to tak spis proto, ze je to rys jeho osbonosti, nebo spis proto, ze nasel neco v cem se opravdu realizuje?

    Existuje nekdo takovy vubec? Ja si myslim ze jo a zaroven si myslim, ze takovy lid nejsou nutne jen fanatici.
    DHA
    DHA --- ---
    Stěhujem se, už fakt musím začít balit do beden :-E, místo toho jsem skoro tři hodiny spravovala sněžící těžítko. Je to se mnou marný.
    TMA
    TMA --- ---
    INUSHKA: Ano, ano, ano! Odpor k povinostem jako spouštěč prokrastinace. Tesat!

    Napište si tři TODO listy: jeden nadepsaný "musím", druhý nadepsaný "chci" a třetí nadepsaný "měl bych". Pak rozdělte úlohy, které vás čekají do jednotlivých TODO listů. Pokud seznam nadepsaný "měl bych" nezůstane prázdný, tak máte problém.
    NAVARA
    NAVARA --- ---
    INUSHKA: presne - to je duvod proc jsem utekl z IT, uz to prestala byt zabava
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    FRAKTALEK: Ale může. Jakmile si tím koníčkem začneš vydělávat na živobytí nebo z něj jiným způsobem uděláš povinnost, je to v háji. Protože najednou to neděláš proto, že tě to baví a že to chceš dělat, ale proto, že MUSÍŠ. A to je podle mě spouštěč prokrastinace v těchhle případech.
    Já to tak mám - jakmile se z něčeho stane povinnost, odkládám a odkládám. A přitom když se do toho na poslední chvíli pustím, kolikrát se do toho fakt zaberu a baví mě to hodně. Ale ten začátek je prostě strašně obtížný.
    FRAKTALEK
    FRAKTALEK --- ---
    ALEXIS: tak to nevim, ja se casto chovam taky takhle a myslim si, ze to je prave proto, ze ve skutecnosti me ta prace nebavi opravdu. Obecne sice mam rad obor, ve kterem delam, vicemene se mi libi pozice, na ktere jsem. S konkretnimi ukoly uz je to ale jinak.

    Mne proste prijde, ze pokud clovek dela neco, co je zaroven i jeho konicek, do ceho je vazne zazranej (a ma jasny cil?) tak s prokrastinaci mit problemy nemuze.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam