• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    TAURUSProkrastinace - výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    CONTINUITY: Já myslím, že tenhle "podivný" stav, tu byl v celé historii lidstva. Málokdo měl a má to štěstí, že se může živit tím, co ho fakt baví a v čem vidí svoje naplnění. A v dnešní době jsme na tom z celé historie zdaleka "nejlépe" (nebo nejhůře, jak se to vezme, vysvětlím dále). V takovém středověku se člověk narodil do ševcovské rodiny, tak byl prostě ševcem. Nikdo mu nedal vybrat. "Kariéru" určoval původ a rodiče. A ženy měly možnosti ještě omezenější - od nich se čekalo hlavně být vzornou matkou a manželkou.
    A to je možná ten háček. Dřív měla většina lidí jasno, kam patří, kde je jejich místo a co budou v životě dělat. Brali to jako samozřejmost a nezamýšleli se nad tím, jestli je to baví. I kdyby nebavilo, moc by s tím nenadělali. Možná v tomhle i dost pomáhala i víra v Boha - v tom smyslu, že On jim určil místo.
    Dneska má každý nepřeberně možností, je čím dál těžší se v nich vůbec orientovat, natož si vybrat. Lidi ztrácí tu pevnou půdu pod nohamu, životní jistotu, že vědí, co je v životě čeká a kam patří. Záleží jen na nich a oni cítí, že je to nad jejich síly. Vyhnout se rozhodnutí (nebo ho odkládat, dokud to jde) je nejjednodušší cesta. Málokdo má odvahu něco si vysnít a jít za tím. Jenže dřív ti, kteří ji neměli, prostě zůstali na svém předurčrném místě. Dneska ti, kteří ji nemají, nemají ani žádné místo. A z toho plynou všechny ty problémy.
    Jenže očekávat, že každý bude dělat to, co ho baví a naplňuje, je utopie. I tu nudnou dělnickou práci, která nebaví skoro nikoho, musí někdo dělat. Problém je v tom, že na člověka, který se s tím spokojí a přizná si, že nemá odvahu a nechce jít za něčím "lepším" je pohlíženo jako na loosera, který nemá žádné ambice. Takže si to lidi raši nepřiznávají a jsou z toho pak nešťastní a bere jim to energii si nezajímavé zaměstnání vynahradit ve volném čase. Někteří si dokonce myslí, že chodit si do práce "jen vydělávat" a bavit se ve volném čase, je špatně. Ale ono není.
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    FRAKTALEK: Myslím si, že to je úplně normální stav. Tak by to mělo vypadat. Že člověk dělá, co ho opravdu baví, živí se tím, a je to pro něj tak v pohodě.

    Podivnej stav je když někdo dělá velkou část času něco, co ho natolik nebaví, že musí řešit, že to "musí". To zjevně není ta správná činnost.
    Je to slepá ulička, do které se mnoho z nás dostalo výchovou. Učili nás, že povinnosti a práce jsou "průda", kterou "dospělí" musí nějak "překlepat", protože je to "normální"....
    Co je na tom proboha dospělého nebo normálního, celý život se nudit a prudit?
    U nás je to IMHO docela prohloubeno komunismem, kde měl člověk opravdu dost málo na výběr a idealizovala se ta nejvíc stereotypní dělnická práce.

    Ken Robinson (viz. Fraktalek) napsal krásnou knihu. Jmenuje se "The Element" a chtěla bych ji přeložit. Je o lidech, kteří dokážou v životě "být ve svém živlu", tj. dělat to, co je opravdu baví. Rozebírá, jak vnímá principy toho, a u toho vypráví spoustu reálných příběhů. Mnoho těch lidí je velmi slavných a-nebo jinak úspěšných, o to ale nejde, to je spíš vedlejší účinek, hlavně jsou nepochybně mnohem spokojenější, než ta většina, co se spokojila s tou nudou.....

    Tu knihu moc doporučuju, má potenciál změnit život.
    A ještě doporučuju: Martha Beck: Steering By Starlight, úplně o tom samém, zase očima ženy - terapeutky.

    Koukám tu zmiňujete jeden zvláštní fenomén:
    Jsme často naučeni, že když si člověk něčím vydělává, stává se z toho ta "práce" a tím už se nám to nechce.

    To je úplná blbost a IMHO je potřeba se tohleto myšlení prostě odnaučit, přeprogramovat to. Vědomě si zvolit novej vzorec a tohle přemazat, jako naprosto destruktivní nesmysl, kterej překáží štěstí.

    Co se týče prokrastinace opravdu důležitých věcí, teď se s tím zrovna potkávám. Víceméně už se věnuju věcem, co chci. Zjistila jsem, že je pořád trochu prokrastinuju, ale už to není tak zlé.

    Nejhorší prokrastinaci opravdu podstatného způsoboval nadbytek nepodstatných úkolů v životě. Zjistila jsem, že pokud mám na sobě určitý objem zátěže, která mě vyčerpává, nedokážu už zbytek času dělat něco smysluplného, musím relaxovat. Například nedokážu dělat něco "svého" při fulltime práci, která mě nebaví. Jsou lidé, kteří to dokážou, já ne....asi bych to velkým úsilím dokázala trochu vychytat (například zvýšit úroveň energie pomocí energetických cvičení a pak si najít jednu hodinu denně....). Ale mnohem jednodušší je prostě nedělat to něco, co představuje tak obrovský zdroj vyčerpání, ale něco buď kratšího nebo snesitelnějšího nebo dokonce vyloženě příjemného....:)

    Když se tohleto pořeší, zbývají už jen psychické důvody prokrastinace, a zjistila jsem, že to jsou u mně hlavně pochybnosti o sobě. Aby člověk udělal cokoliv, co opravdu chce, potřebuje mít odvahu prostě to dělat, tj. tomu věřit a sobě věřit. A v tom může být ten zásadní problém, a třeba i ten pravej důvod, proč si předtím na sebe navalil tolik povinností (práce, studia), které vlastně doopravdy nechtěl - bál se zkusit to, co chtěl, nebo měl vyloženě představu, že to přece nejde, aby v tom uspěl.....

    Takovéhle představy si zaslouží prozkoumat a řešit :)

    tolik zamyšlení, jdu pracovat ;))
    držím nám palce :o)
    LODBROG
    LODBROG --- ---
    NAVARA: To je dobře, že je povoleno 3hlasy na osobu - aspoň můžu zahlasovat. Akorát to pak nemá žádnou výpovědní hodnotu :)
    FRAKTALEK
    FRAKTALEK --- ---
    INUSHKA: jo, to je fajn vysvetleni... a mam ten pocit, ze by mohlo castecne sedet i na Steva Pavlinu. Sam v tom clanku v podstate nabada presne k tomu chovani, ktere popisujes - delat to co me bavi prave proto, ze me to ted bavi, a kaslat na ostatni veci stylem nechce se mi do toho tak to neni dulezity.

    Mno, stejne ale porad doufam, ze existuje i romantictejsi vysvetleni ve stylu Alchymisty od Paula Coelha - ze kazdy clovek ma svuj "osobni pribeh" (osud, nadani, poslani) a jen musi mit dost odvahy na to, aby za nim sel. Tak to podle me ma velmi malo lidi.

    Z podobneho duvodu sir Ken Robinson rika, ze soucasny vzdelavaci system by se mel radikalne prehodnotit:

    http://www.ted.com/talks/sir_ken_robinson_bring_on_the_revolution.html

    In this poignant, funny follow-up to his fabled 2006 talk, Sir Ken Robinson makes the case for a radical shift from standardized schools to personalized learning -- creating conditions where kids' natural talents can flourish.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    FRAKTALEK: Já bych řekla, že tihle lidé v tom prostě nemají to MUSÍŠ. Pár takových znám. Oni žijí s tím, že nemusí nic. Teď zrovna náhodou něco dělají, co jim třeba přináší obživu, ale kdyby to dělat přestali, svět se jim nezhroutí (oni si jinou obživu najdou rychle) a nebudou z toho mít výčitky. Dělají to proto, že je to pro ně momentálně výhodné, ne proto, že to nějak vnitřně přijali za povinnost. Až to výhodné být přestane, začnou dělat něco jiného. To je asi dáno osobností, tipovala bych, že velký podíl na tomhle přístupu ponese výchova. Možná to trochu souvisí i se zodpovědností a pečlivostí až puntičkářstvím. Takový puntičkářský prokrastinátor žije s pocitem, že když něco dělá, musí to dělat perfektně a to ho brzdí, protože se bojí, že to nezvládne. A že tudíž nedostojí povinnosti. Člověka toho typu, o kterém píšeš ty, tohle netrápí. Když to neudělá, tak to prostě nebude. A když to nebude pořádně, ono to nějak dopadne, z toho se nestřílí... Zajímavé je, že těmhle lidem většinou různé šlendriány, zpoždění a podobně procházejí nejspíš právě proto, že oni sami si z toho nedělají těžkou hlavu.

    Tohle budou samozřejmě dva extrémy, většina populace bude asi tak nějak rovnoměrně rozložená na celé ose mezi nimi.
    JAMILLOS
    JAMILLOS --- ---
    INUSHKA: Výborně řečeno.
    FRAKTALEK
    FRAKTALEK --- ---
    INUSHKA: chapu, ale porad nejsem uplne presvedcen. Nektery lidi se zdaj byt neunavny a zda se, ze vzdycky chteji delat to co delaji (ackoliv zaroven i musi, protoze si tim na sebe vydelavaji, ale to je netrapi, protoze je to proste tak moc bavi).

    Pokud takovej clovek existuje, ma to tak spis proto, ze je to rys jeho osbonosti, nebo spis proto, ze nasel neco v cem se opravdu realizuje?

    Existuje nekdo takovy vubec? Ja si myslim ze jo a zaroven si myslim, ze takovy lid nejsou nutne jen fanatici.
    DHA
    DHA --- ---
    Stěhujem se, už fakt musím začít balit do beden :-E, místo toho jsem skoro tři hodiny spravovala sněžící těžítko. Je to se mnou marný.
    TMA
    TMA --- ---
    INUSHKA: Ano, ano, ano! Odpor k povinostem jako spouštěč prokrastinace. Tesat!

    Napište si tři TODO listy: jeden nadepsaný "musím", druhý nadepsaný "chci" a třetí nadepsaný "měl bych". Pak rozdělte úlohy, které vás čekají do jednotlivých TODO listů. Pokud seznam nadepsaný "měl bych" nezůstane prázdný, tak máte problém.
    NAVARA
    NAVARA --- ---
    INUSHKA: presne - to je duvod proc jsem utekl z IT, uz to prestala byt zabava
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    FRAKTALEK: Ale může. Jakmile si tím koníčkem začneš vydělávat na živobytí nebo z něj jiným způsobem uděláš povinnost, je to v háji. Protože najednou to neděláš proto, že tě to baví a že to chceš dělat, ale proto, že MUSÍŠ. A to je podle mě spouštěč prokrastinace v těchhle případech.
    Já to tak mám - jakmile se z něčeho stane povinnost, odkládám a odkládám. A přitom když se do toho na poslední chvíli pustím, kolikrát se do toho fakt zaberu a baví mě to hodně. Ale ten začátek je prostě strašně obtížný.
    FRAKTALEK
    FRAKTALEK --- ---
    ALEXIS: tak to nevim, ja se casto chovam taky takhle a myslim si, ze to je prave proto, ze ve skutecnosti me ta prace nebavi opravdu. Obecne sice mam rad obor, ve kterem delam, vicemene se mi libi pozice, na ktere jsem. S konkretnimi ukoly uz je to ale jinak.

    Mne proste prijde, ze pokud clovek dela neco, co je zaroven i jeho konicek, do ceho je vazne zazranej (a ma jasny cil?) tak s prokrastinaci mit problemy nemuze.
    ALEXIS
    ALEXIS --- ---
    FRAKTALEK: a jak by si nazval to, ze clovek normalne chodi do prace a funguje stylom - vec, ktora ma byt do piatka hotova: "je pondelok, este mam cas, tak na to mrknem, je toho vela, no, tu je zaujimavy clanok, ten si precitam, ved zajtra je tiez den" v utorok na to mrkne, v stredu sa do toho pusti, ale vydrzi to chvilu, vo stvrtok sa teda prinuti (dohromady za 4 dni sa dostane niekam do polovice) a v piatok to dorobi, pretoze je to deadline. A to robim pracu, ktora ma bavi, nie je to nic co by mi "otravovalo zivot". Ja tomu hovorim prokrastinacia... depresiami netrpim... to moje "nemam naladu" = "nechce sa mi prave teraz" :)
    FRAKTALEK
    FRAKTALEK --- ---
    ALEXIS: v pripade, ze clovek jen odpociva (relaxuje, lelkuje, potrebuje vypnout) a v pripade, ze ma clovek depresi, je asi docela jasny, ze odklada vicemene vsechno
    FRAKTALEK
    FRAKTALEK --- ---
    NAVARA: kdyz ted tak koukam na tu anketu tak si uvedomuju, ze vlastne odkladam i veci, ktere me bavi. Jenze to z toho duvodu, ze vim, ze bych mel delat ty veci co me nebavi, ale prokrastinuju a v dusledku timpadem odkladam oboji.

    O tomhle efektu se tu uz mluvilo
    FRAKTALEK
    FRAKTALEK --- ---
    TMA: studujes psychologii? :) To je docela sofistikovany sebeklam, musim se zamyslet, jestli to nahodou v necem nemam podobne.
    ALEXIS
    ALEXIS --- ---
    NAVARA: ja odkladam vsetko, ked na to nemam naladu... i vec, ktora ma vylozene bavi, pretoze si poviem, ze je toho vela a este mam cas, tak to odlozim... v podstate sa da povedat, ze ked nad sebou nemam hrozbu deadline (alebo je deadline dost daleko), tak odkladam co mozem... miesto toho sa vykecavam na nyxe, pozeram videa na tytrubke, citam si poviedky na nete (miesto poviedok do sutaze, ktore musim ohodnotit ;), vymyslam akcie len aby som nesla domov a nemusela nieco robit... ;)
    NAVARA
    NAVARA --- ---

    Odkladam veci, ktere...

    69 hlasy od 35 respondentů

      TMA
      TMA --- ---
      FRAKTALEK, JAMILLOS: Má zkušenost je jiná. Já odkládám věci, které mne baví. Podobně jako jím nejprve tu část jídla, která mi nejméně chutná. Problém je ovšem ten, že pak přistupuje taková ta falešná racionalizace. (Když dítě má zakázáno hrát si s oblíbenou hračkou pod přísným trestem, tak se na ni vrhne, jakmile hrozba trestu pomine. Pokud ovšem je trest nepřiměřeně mírný, tak se po skončení hrozby dítě na hračku nevrhne, protože si namluvilo, že vlastně není tak super. Tímto sebeklamem vyrovnalo hodnotu hrozby s hodnotou žádosti.) Takže nakonec mám pocit, že ty prokrastinované věci mě nebavějí.
      Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam