stalo se vam nekomu, ze jste dospeli do stadia, kdy uz vam z oboru, kterej studujete, bylo uplne na bliti (nebo jinak fyzicky spatne) a z predstavy, ze byste se jeste meli ucit na x zkousek a psat x seminarek, jste upadali do deprese? neni to okamzik, kdy by se na to mel clovek uz jednoduse vykaslat?
ve tri mam zkousku, druhej pokus a jeste jsem se nezacala ucit, resp. umim jen to, co jsem se naucila minule a za co me vyhodil.