tak jsme v rámci firemního vymejvání mozků (něco jako přednášky Amway) utrpěli dlouhatánské vyprávění o tom, jak je důležitá motivace v práci, jak je radost důležitou zodpovědností chlebodárci a takovýdle ty normální kydy, za který firmy platěj statisíce, místo aby nám zvedly morálku tím, žeby nám ty prachy rozdaly na prémiích.
A ten námezdnej Génius zmínil i existenci prokrastinace.
Vzal jsem ji navědomí už když se tohle forum zakládalo, ale teď mě to spojilo drátky.
"Chronické odkládání úkolů na potom."
A ten můj pokoj až po strop zavešenej nezpracovaným materiálem, těch pár lidí, kterým doteď dlužím věci, co jsem jim přes bazar slíbil, kvanta nevyřízenejch jednoduchejch papírů a mailů na tři minutky laždej...
No a protože jsem frreudián a šťoura, hned jsem plul po proudu podvědomí.
Kdy to začalo -- no zhruba, co začla krise. nejistota.
Co to jakoby přináší -- no jistotu, že i zejtra bude co dělat. Co jednoduchýho dělat.
"Práci a dluhy ti nikdo nesebere."
Ergo kladívko -- já myslím, že to bude o tom, že si člověk odkládá jako do špajzky "na horší časy", na ty "chudší". Kdyby náhodou zejtra, v tá nejistotě, nebylo do čeho snadnýho kousnout.
Takže jsem si v tm podvědomí přerovnal trochu schema, jako krátkodobej cíl jsem tam zadal obraz "prázdnej stůl"... a zatím to funguje.