SARAJ: Pejska, Žolíka :-) Když on se moc nechová jako jezevčík, jak má ty prapodivné předky :-), je to největší kamarád, parťák a dokonce je občas i poslušnej. No a je hodně podřízenej, na člověka by se křivě ani nepodíval, natož cokoli jiného. Takže když jsme přinesli domů Aninku, hned se k ní lísal a oblizoval jí, asi mu voní po mlíčku. Možná eště trochu změní názor, až přijde období "pocem, pejsku, malá.." a tahání za uši a šťouchance do očiček, ale zatím je to pohoda.
A co se týče toho žárlení, tak to jsme řešili asi první dva týdny - najednou tón, kterým jsme se vítali s pejskem, patřil miminku, a nesměl na sedačku, natož do postele, přes den nebylo moc času na hraní.. ale jednak se to časem trochu srovnalo, druhak se mu to manžel vždycky odpoledne po práci snažil vynahrazovat - dlouhé procházky, frisbíčko atd., tak po čase už přestal naklánět hlavinku a nechápavě zoufale hledět :-)