VOZKA: Většinou si poslechnu alespoň kousek replaye, kterej se automaticky po dohrání písničky pouští automaticky. Bez hry žádný písničky z ní hrát nemůžu, protože ač jsem některý věci hrál mockrát, nikdy jsem se nic nenaučil celý spolehlivě zpaměti. Přitom z not nebo z tabů se něco naučit zvládám. Hádám že je to proto, že při hraní z papíru můžu absolutně libovolně opakovat pasáže, zpomalit si metronom, atd. RS na to sice taky má nástroje, ale minimálně v první díle se pohodlnost jejich používání nemůže ani v nejmenším rovnat "ruční" metodě.
Pro mě byl Rocksmith neuvěřitelně dobrej v tom, že mi umožnil vzít basu do ruky a začít "něco" hrát, aniž bych kdy před tím hrál na libovolný nástroj, to jsou chvíle a pocity, na který jen tak nezapomenu. Po nějaké době se hrou jsem ale začal i chodit na hodiny a postupně se čím dál víc přecházím od RS k hraní a cvičení bez něj. Podle mne v RS, vedle zmíněné teorie, chybí ještě mnohem větší důraz na rytmiku. Není tam ani jedno cvičení na ní a při hraní je k ní hra velmi tolerantní. I to se podle mne podílí na to, co píšeš o lidech z 60 days challange.
Určitě RS nezatracuju, dalo mi to hodně a pořád, ale jako jedinej prostředek k učení to podle mne nestačí. Ale vracím se k ní pořád, i když s nižší intenzitou.