konec koncu, muzeme pokracovat v ramci stejneho odstavce

.... jako by snad sama slabost slabocha - a to přece znamená jeho podstata, jeho působnost, celá jeho jediná, nevyhnutelná, nezaměnitelná skutečnost - byla dobrovolným výkonem, čímsi chtěným, čímsi zvoleným, činem, zásluhou. Tento druh člověka víry v indiferentní, svobodně volící "subjekt" potřebuje z pudu sebezáchovy, sebeakceptování, jímž se obvykle posvětí každá lež. Subjekt (nebo, abychom mluvili populárněji, duše) byl snad proto doposud na zemi tím nejlepším článkem víry, protože ohromnému množství smrtelníků, slabým a utlačeným všeho druhu, umožňoval onen sublimní sebeklam, dovoloval vykládat i slabost jako svobodu, prostý fakt slabosti jako zásluhu.

A ja bych snad jen dodal: ne jenom slabost jako zasluhu, ale i silu

WOODMAKER: v tom druhem co jsem pastoval vidim jako nejpodstatnejsi slovo indiferentní - to jest, podle me to implikuje, ze kazdy (nebo pripadne i ten blesk samotny) mame "nekde uvnitr", - tady je ta "duse" -, nejake naprosto svobodne a objektivni jadro, asi dane od boha nebo nevim kde se ma vzit, ze ktereho snad mame mit moznost "nebyt" tim kym jsme: to jest, viz dalsi citace, chtit, aby se snad silny projevoval jako slaby, ale stale magicky zustaval silnym

(jinak samozrejme jde o Nietzscheho, pro ty, kteri nepoznali:)

Že jehňata nevraží na velké dravce, nijak nepřekvapuje: není to však žádný důvod, proč velkým dravcům zazlívat, že loví malá jehňata. A jestliže si jehňata mezi sebou říkají "ti dravci jsou zlí; kdo je tedy co možná nejméně dravcem, ba jeho pravým opakem, jehnětem - není ten snad dobrý?" pak není takto vytyčenému ideálu co vytýkat, byť si na to dravci budou pohlížet asi trochu ironicky a možná si i řeknou: "my jim nic nezazlíváme, těm dobrým jehňatům, my je máme dokonce rádi: není nad křehké jehňátko."
Požadovat od síly, aby se neprojevovala jako síla, aby nebyla vůlí přemáhat, vůlí porážet, vůlí panovat, žízní po nepřátelích a odporu a triumfech, je stejně pošetilé jako žádat od slabosti, aby se projevovala jako síla.

JACOB: No nejsem si vůbec jist, zajímá mě to proto, že bych si spíše dohledal kontext a další autorovy myšlenky, protože to vypadá zajímavě..

... snad to nebude 100% OT ...

On do sebe si kreslí, krátké vzory seje a každou kapkou barvy, myslí konec děje.
Těmi, co jsou jím, sám sebe pozoruje a oni jediní ví stále přesně kde je.
Každý krátký vzorec jde do neurčita a ve všech různých tvarech se vždy přepočítá.
V jeho samotném se zvyšuje integrita a tomu počítání říkáme "realita".

JACOB: to by se dalo přirovnat k trhu, který vznikl, až když si jej někdo všiml. Do té doby ale fungoval, a dalo by se říct, že jako celkem inteligentní organismus, aniž by o sobě věděl.
JACOB: tohle jsou samý podpásovky ... člověk si vždycky řekne "ajo" a pak si připadá jako všechno a nic ... jako průběh aktivity.

nu, neni to slozite uhadnout, nicmene - neni to jedno?:) resp., nejake komentare k textu spise nez k autorovi?

JACOB: Od koho to je?

ECLECTICA: Nu, není problém se zkratkou vrátit zpět k existencialismu při slovech "na logickém systému, v jehož zajetí jedinec jedná, záleží o řád méně nežli na samotných skutcích dotyčného" - logický systém může být důvod činu a jeho vysvětlení. Nikdy však absolutní omluva či něco, co by zbavovalo odpovědnosti za ten čin. :) Teorie multiverza je z tohoto pohledu vlastně zcela nedotýkající se meritu zkoumání.

GREATDRAKE: to nic, asi jsem pod vlivem teorie multiverza, pracovala jsem teď na knížce, která se tím zabývá. To už bychom ale skutečně zabrousili mimo vody existencialismu :)

ECLECTICA: tak téhle poznámce už nerozumím vůbec :) Tedy slovům ano, ale kam tím autor směřoval je mi záhadou.

GREATDRAKE: to byla jen taková poznámka pod čarou aneb Vždycky můžeme být v zajetí toho nejlogičtějšího systému, který ovšem není ten (jediný) pravý.

ECLECTICA: girl, you don't know the half of it...

Zajisté lze nad konečně dimenzionální bází logických výroků sestrojit velmi mnoho zajímavých prostorů. No a? Debata nad solipsismem (nikdy si nejsem jist že jsou tam jen 'i') je zajímavá právě pro nevyvratitelnou korelaci solipsismu s realitou. A na rozdíl od Komatsua, pro mne je to systém nikoli do muzea, ale něco, na co se chodím koukat abych se toho bál a snažil se držet v povzdálí.

GREATDRAKE: ovšem nutno poznamenat, že existují logické systémy, které jsou naprosto konzistentní, a přesto nemají se skutečností (námi zakoušenou) nic společného, žejo :)

JACOB: Nejlepší bezesprou není, jen první, který mě napadnul. :)

KOMATSU: :') To je takovej ne uplne nejlepsi argument ne?;)

GREATDRAKE: myslíš si, že je to nemožné? Stačí si prostudovat psychologii. ;)

KOMATSU: Ale odkud se bere tenhle suverénní názor, že to nikdy nebudu vědět?

A jakpak se to prosím pěkně dozvím? Sáms psal " A jsi si jist, že to jsi skutečně TY, kdo se rozhodl?" to levou zadní přepíšu "A jsi si jist, že je to skutečně pravda?"

GREATDRAKE: Ale odkud se bere tenhle suverénní názor, že to nikdy nebudu vědět? Myslíš, že se nedá vystopovat regresní mapa tvého rozhodnutí, proč ses rozhodl tak a ne jinak? Myslíš, že dnes s odstupem času nejsi schopen posoudit ani trochu původ tvých rozhodnutí? A odkud se bere tvoje rezignace? Není ta něčím podmíněná?
Co třeba sny? Rozhoduješ se, jaké sny budeš mít? Asi ne, a myslíš, že je nemožné vystopovat jejich původ? Nemá každé proč svoje proto? Otázka poznatelnosti je samozřejmě věc druhá a je to otázka k řešení, nikoli k předpokládání. :)
Takhle to vypadá, že existencialismus nutně předpokládá určtié suverénní individuum, v čemž se dá vystopovat vliv fenomenologie, a pokud se takového individua vzdává, pak se obrací ke skepticismu... obojí je ale předmět k otázkám a bádáním, to nejsou samotné odpovědi (!).
Úzce to souvisí s otázkou identity. Bez zodpovězení určitých otázek je existencialismus jen hrou...
Kognitivní lidský aparát je jen jednou z dalších takových otázek - nakolik se lze domnívat, že nedokonalý aparát může mít nedokonalé poznání? A to nemluvíme o supranaturálních záležitostech, které podle mě nelze tak snadno ignorovat. :)